Vashanti

Ráda bych napsala taky pár postřehů z mého pobytu ve tmě. Letos jsem byla ve tmě jen dva dny. Dva dny ticha, klidu, míru a přijetí.Žádné emoce. Chtěla jsem najít odpověď na jednu otázku a tu jsem dostala, tak jsem pobyt ukončila. Před více jak rokem jsem zkusila týdenní pobyt, při kterém jsem se učila být sama se sebou. Jen já a tma. ,Překonala jsem počáteční strach z nudy a učila se "čučet" do tmy a jen tak být. Přišlo pár zvláštních silných zážitků, které se slovy těžko popisují, které s odstupem času pozbyly na důležitosti. Mnohem důležitější je, že jsem poznala sama sebe. Za ten týden jsem se se sebou celkem sžila. Zjistila jsem, že já nejsem ta mysl, která mě často svírá svými představami a domněnkami, ale že jsem ta tančící úžasná bytost uvnitř. A co víc, dokážu už naslouchat sama sobě, žít v pravdě, dokážu rozlišit, co cítím a co chce má mysl. Mám odvahu jít za svými sny, říkat a dělat co cítím, vyjadřovat své city beze strachu z odmítnutí a nenechám sebou manipulovat ani mou myslí ani nikým z mého okolí. Ještě občas padám do svých starých prográmků, ale už vím, jak z toho ven. A stále se to zlepšuje a vyvíjí. Jsem za to moc ráda.
S láskou Vashanti.

Paprsek ze tmy

Láska je krásná píseň Boží,
je křehká jako květina,
je dar co Bůh do našich srdcí vložil,
s její vůní vše končí i začíná.

Zapírat ji by byl velký hřích,
přítomnost její vždy něco prozradí,
letmý dotyk co něžně zajiskří,
či úsměv očí co pohladí.

Kolem radostná energie dýchá,
bytí prosvětlí zvláštní jas,
vše řečeno je i prostřednictvím ticha,
či motýlků někde uvniř nás.

A když dva tóny splynou v akord souznění,
to zaplaví tě vlna vděčnosti,
a náruč Boží lásky Tě odmění
otiskem na duši...ve věčnosti