Ukázka z Knihy Recepty z ášramů. / vydal Triton : http://www.tridistri.cz/popularnenaucnaliteratura/kucharkyadiety/receptyzasramu%5B80-7254-903-0%5D
Úvodem
Tato kniha je první z připravované řady a
seznamuje hlavně s principy vegetariánství a s pohledem na stravu
z hlediska energií. Čerpá z mých zkušeností s jógou, ajurvédou a
makrobiotikou a také z receptů indických i českých ášramů. Od roku 1986 vedu
kurzy vegetariánského vaření v jógacentrech, ve školách, v restauracích
a jídelnách. Tato setkání mi byla také inspirací při psaní této publikace.
foto 46
Tři roky prázdnin
V roce 1980 mě inspiroval
Henry Thoreau svým pokusem, při kterém zjišťoval, kolik času zabere práce na
zahradě, aby se člověk uživil a byl soběstačný. Přítel mu půjčil palouk
v lese, kde si postavil domeček z prken, která mu věnovali na
nádraží. Žil tam tři roky a pečlivě zaznamenával čas, který strávil prací na
políčku, které jej živilo a na kterém pěstoval vše, co potřeboval. Měl tam hlavně
zeleninu, brambory, kukuřici a také sbíral lesní plody, které sušil na zimu. Za
rok vždy sečetl veškerý čas, který tomu věnoval, a vycházelo mu to podobně,
jakoby pracoval 8 hodin denně pět týdnů v roce. Živil se vegetariánsky,
miloval svobodu a nezávislost a než by někam jel vlakem, tak si tam raději
došel pěšky. Říkal, že když sečte čas, který by věnoval na vydělání peněz na
jízdenku a samotnou cestu vlakem, za stejnou dobu je tam pěšky příjemnou
procházkou lesem. Odehrálo se to sice někdy kolem roku 1890 v Kanadě, ale
pro mne bylo zajímavé, že člověku stačí pracovat pět týdnů v roce, aby se
uživil. Dnešní doba nám nabízí 5 týdnů dovolené a celý rok pracovat. Thoreau
byl inspirován Bhagavadgítou a pravděpodobně se snažil dosáhnout nejvyššího
cíle, který nám život nabízí, a to je osvícení a mókša. Z hmotných věcí
k tomu potřebujeme opravdu málo. Zbytek roku věnoval meditacím, procházkám
v kanadských lesích a možná některým jógovým technikám. Po třech letech
toho nechal, ale jak to vše dopadlo, jsem už nedočetl. Mám pocit, že neměl moc
úspěch, pravděpodobně mu scházelo vedení realizovaným Mistrem. Také jsem
prováděl podobný pokus několik let v ášramu ve Žďárci a ještě jsem to trochu
zjednodušil. Zjistil jsem tehdy, že divoké rostliny – vlastně jim říkáme
plevely – jako lebeda, pampeliška, bršlice –kozí noha, kopřivy, ptačinec a
další jsou mnohem vitálnější než vyšlechtěná zelenina. Pokud bychom nepleli,
tak se stanou na zahrádce velmi rychle dominantní. Začal jsem tehdy tyto
vitální rostliny vytrhávat pouze tehdy, když jsem je potřeboval do polévek,
salátů, do sabdží a tak podobně. Zjistil jsem, že mě stačí ještě menší záhonek
a přitom mám velmi kvalitní zeleninu. Vzniklo mi tak zajímavé permakulturní
políčko, kde ptačinec vytvořil nízký zelený koberec (mimochodem babička
Šerejchová říká, že má víc vápníku než Dologran). Do ptačince jsem sázel větší
sazenice salátu, kadeřávku, zelí, mangoldu a rostliny se vzájemně dobře
podporovaly, nebylo třeba okopávat a stačilo méně zalévat, půda tolik
nevysychala. Doporučuji vyzkoušet, zvláště při nedostatku času to půjde samo.
Divoké rostliny přidáváme k běžně užívaným zeleninám, čímž se jídlo
energeticky i chuťově velmi obohatí.
foto 19
Část první: principy
Není nad vlastní
zkušenost
Pokusme se v rámci svých
možností jíst lépe třeba týden nebo jen několik dní a pozorujme kvalitu svých
snů, pohodu, či nepohodu. Všimněme si hloubky prožívání během meditací a
cvičení, ale i našeho chování během dne,
stoupání, či klesání naší agresivity, schopnosti koncentrace, relaxace, prostě
buďme bdělí ke všemu, co se děje. Pak budeme měnit jídelníček na základě
vlastní zkušenosti. Nebojme se používat vlastní intuici a nechme se též
inspirovat zkušenostmi realizovaných Mistrů jak současných, tak z dob
dávno minulých. Transformace země nabírá na otáčkách. Na to, co se dříve řešilo
roky, máme dnes jen hodiny a bude to stále rychlejší. Prožívání reality se může
i pomocí stravy posunout do vyšších vibračních rovin.
Strava podporující
duchovní vývoj
Všechny staré civilizace – mám teď
na mysli civilizace, které existovaly v časových rozmezích jedné epochy
lidstva, to je 25 920 let (doba, kdy osa zeměkoule projde všemi polárními
souhvězdími vlivem precese zemské osy) – se snažily tento potenciál lidských
možností maximálně rozvinout a naplnit. Půjdeme-li od relativně mladé egyptské
kultury zpět k atlantské době a dále k lemurské civilizaci, vidíme, že
jejich hlavním cílem bylo vždy zvyšovat vibraci člověka, a tím zvyšovat
potenciál jeho možností.
Za 49 let projdeme ve svém osobním
vývoji všech sedm hlavních energetických rovin v našem těle sedmkrát.
Kdybychom nebyli zatíženi destruktivními programy, které jsme si vytvořili
v minulosti, tak bychom za oněch 49 let mohli dojít osvícení, ale naše
systémy přesvědčení a návyky, které nedokážeme opustit, i když už třeba víme,
že nám nevyhovují, nám v tom brání.
Každá naše buňka má určitou skladbu
a energetický potenciál. Buňky se stále obnovují a staré zanikají. Pokud jim
zajistíme kvalitní stavební materiál, tedy výživu, tak si zachovávají svoji
kvalitu. M. Kushi uvádí, že horní hranice věku dnešního člověka je 140 let.
Maháprabhudží, světec „dnešních dnů“, se dožil 135 let. (1828–1963 v
Radžasthánu). Tělo jako chrám ducha má v každé epoše vývojového cyklu Země
své zákonitosti. Podle védské tradice prochází Země cyklem čtyř věků
(Satjajuga, Trétajuga, Dváparajuga a Kalijuga), který by se dal přirovnat k
čtyřem ročním obdobím v rámci jednoho roku. Po jejich uplynutí se cyklus
opakuje, avšak na jiné úrovni, podobně jako po jednom roce následuje další.
V současné kalijuze, „černém věku“, kdy je duchovní vibrace Země nejmenší,
je to právě 140 let, kterých by se člověk mohl přirozeně dožít. V dřívějších dobách dvapárajugy, trétajugy a
satjajugy to bylo dle dochovaných textů mnohem déle.
Strava, která má pránu, která není
zatížena negativní karmou, která respektuje naši konstituci a je s ní
v harmonii, a která je věnována Bohu, podporuje náš duchovní rozvoj.
foto50
Působení běžné stravy na energetický systém
Podívejme se na současnou výživu
z hlediska čaker. Uvažujeme-li sedm čaker od konce páteře až po temeno
hlavy, tak současná strava, tedy maso, salámy, konzervy, chléb, bílá mouka,
mražená zelenina, polotovary, předvařená jídla, brambory, zamražená jídla a
jídla ohřívaná v mikrovlnce aktivují a vibračně vyživují převážně
muladháru, tedy tu nejspodnější čakru, která koresponduje s živlem země.
Jednoduše řečeno, tato strava nás příliš uzemňuje, a my bychom chtěli také
létat. Každý člověk podvědomě touží rozvinout a otevřít všech sedm rovin, v
kterých se můžeme realizovat. Cukr stimuluje naši šestou čakru, tedy oblast
třetího oka, neboť je to „rychlé palivo“, které se velmi dobře vstřebává. A
rychlý přísun energie nám způsobuje mírnou euforii, to platí zejména pro malé
děti (čokoláda, sladkosti, sladké nápoje). Dospělí to dohánějí kromě cukru také
alkoholem. Létání se sice dostaví, ale pouze na krátkou dobu, pak budeme mít
dominantu opět v té spodní čakře. Výsledkem takového způsobu stravování
je, že se naše vědomí pohybuje mezi spodní a horní hladinou našich možností,
ale chybí nám střed. Důsledkem toho nemáme stabilitu. Jak se dostat z této
pasti? Je to velmi těžké, neboť současná civilizace preferuje přínos finanční,
a nikoliv spirituální.
Pokud si dáme jistou práci, abychom
pochopili, co nám skutečně prospívá, co nás otevírá ve všech energetických
rovinách, tak je to možné i v době kalijugy, tedy v naší současné
době, a o to se snaží tato publikace.
foto 20
Prána
„Prána je síla, energie, vitalita.
Je základem veškerého života, je to energie životní síly, která naplňuje celý
vesmír. Proudí vším, co existuje. Prána je také spojovacím článkem mezi hmotou,
vědomím a myslí, a proto umožňuje existenci života na hmotné úrovni. Řídí
všechny tělesné funkce.“ (Mahéšvaránanda, Jóga v denním životě, s. 391).
Daří-li se nám, aby naše jídlo mělo
pránu, tedy vitální energii, bude nám to ku prospěchu.
Pránu mají čerstvá jídla,
připravená z čerstvých potravin. Například obiloviny a luštěniny mají
pránu, pokud si zachovaly klíčivost, což si můžeme snadno ověřit. Stačí namočit
zrno přes noc ve vodě, ráno vodu slít a nechat v keramické nádobě alespoň
dva dny ve tmě, přikryté talířkem, jako by bylo v půdě. Ráno a večer vždy
prolijeme vodou. Pokud zrno nevyklíčí, nemá již pránu. Takto můžeme otestovat
pohanku, pšenici, quinou, nebroušenou rýži, žito, čočku, slunečnici, hrách,
zelenou sóju a další.
Co opravdu nemá pránu, jsou veškeré
předvařené obiloviny a luštěniny, ale i vločky, kuskus a popcorn, tedy pokud je
nejíme v den zpracování. Aby se z nás nestali fanatici na pránu v
jídle, je třeba si uvědomit, že můžeme sníst v menším množství i jídlo,
které pránu neobsahuje, pouze si dejme trochu práce s tím, aby množství
jídla s pránou převažovalo. Je to důležité zvláště v prostředí, kde
je málo vzdušné prány, tzv. kationtů, tedy hlavně ve městech. V horách, v
lesích a u moře je vzdušné prány dostatek.
Pokud zrno rozemeleme, vaříme nebo
pražíme, zachová si asi 90 % své vitální energie, tedy prány, pouze jeden den.
Druhý den je to asi 50 % a třetí den už jen 25 %.
Guny
Satva – radžas – tamas
Jógová filozofie dělí potraviny na
tři základní skupiny podle jejich vnitřních kvalit, takzvaných gun. Mluví se o
stravě tamasické, radžasické a satvické. Ve všem jsou obsaženy vždy všechny tři
kvality, ale označení vychází z té, která převažuje. Tamasické jídlo způsobuje
tělesnou, duševní i duchovní otupělost a lenost. Je to jídlo bez prány, tedy
bez vitální energie, jídlo z předešlého dne, jídlo ohřívané, konzervované,
mražené, polotovary, jídlo bez aury, které již nezáří, a fermentované
potraviny. Patří sem i alkohol, který nás sice v počátečním stadiu
povzbudí, ale následný efekt je také vyčerpání rezerv a únava. A také sem patří
maso ze zabitých zvířat, ve kterém je silně kumulován strach, neboť zvířata
vnímají den smrti většinou předem, a když jsou vezena na jatka, tak se stres a
strach, který prožívají po celou dobu přepravy, ukládá v jejich těle. To,
jaký vliv mají energie a emoce na hmotu, je názorně vidět například na
experimentech Japonce Masaru Emota, který fotografuje krystaly vody po
předešlém energetickém působení na ni. Voda, na niž působily pozitivní vibrace,
vytváří následně krystaly harmonických forem, zatímco u negativních vibrací je
tomu přesně naopak. Těla zvířat jsou tvořena ze 70 % z vody a maso si
uchovává veškerou informaci v sobě, nejen prostřednictvím vody. Tento
stres a strach pociťujeme po konzumaci masa hlavně prostřednictvím snů a při
pokusech o meditaci.
Co se týče vědomí smrti u zvířat,
mám jednu osobní zkušenost s morčetem, které děti chovaly, když byly malé.
Říkali jsme mu Fifča. V rodině vegetariánů měla vždy dost zeleniny a také
se dožila na morče vysokého věku. Ke stáru už byla jen v košíku a vůbec
nevylézala ven, ale jednoho dne přeci jen vylezla a začala mi oždibovat
tkaničky u bot, pak šla k ženě a udělala to samé a opět si vlezla zpět do
košíku. Moc jsme tomu nerozuměli a domnívali jsme se, že má hlad. Vše se
vyjasnilo až druhý den ráno, když jsme našli Fifču mrtvou. Do té doby jsem ji
považoval za dost jednoduché zvířátko, ale kdo z lidí dnes ví, že druhý
den odejde? Byl jsem naměkko z jejího rozloučení a také z toho, jak
jsem ji podceňoval.
Radžasická strava způsobuje zvýšený
pohyb a nadměrný neklid jak těla, tak mysli. Patří sem hodně kořeněná jídla,
čokoláda, káva, čaj, luštěniny a další.
Satvická strava je harmonická a
vyživuje jak tělesnou, tak duševní oblast. Vytváří vnitřní klid a harmonii.
Patří sem obiloviny, zelenina, ovoce, většina mléčných produktů a ořechy.
Záleží také na množství jídla.
Pokud se přejíme sebelepším jídlem, tak se ve výsledku dostáváme do tamasické
kvality.
foto24
Cukr jako tester naší
kondice.
Po roce 1980 jsem asi tři roky
experimentoval s makrobiotikou. Tehdy jsem si poprvé uvědomil působení
cukru v našem energetickém systému. V makrobiotice se užívání cukru
silně omezuje, takže během těch tří let, co jsem cukr téměř nepoužíval, jsem se
na něj stal velice citlivý. Pak stačilo sníst jednoho nanuka a prožíval jsem
euforii, jakou běžně se stravující člověk prožívá po jednom pivu. Další
zkušenost jsem udělal v dobách, kdy jsem žil v Šrí Dévpuridží ášramu
ve Žďárci u Skutče a mohl jsem velice intenzivně praktikovat jógové techniky
jako ásány, pranajámu, jóganidru a meditaci. V té době jsem neměl vůbec
potřebu jíst sladké v jakékoliv formě, ale když jsem se vrátil do Prahy a
vtáhlo mě to opět do hektického způsobu života, chuť na sladké se vrátila.
Tehdy jsem se snažil dát věci do
souvislostí a poznat působení cukru. Budeme-li sledovat působení cukru
z hlediska energetických center v těle, tedy čaker, tak sladká chuť
stimuluje naši šestou čakru (Adžňu), která je v Indii symbolizována tečkou
mezi obočím. Dokud jsem žil v ášramu a dostával se praxí jógy do vnitřní
harmonie, potřeba sladkého nevznikla, protože energie spontánně tekla během
jógových technik do všech energetických center, tedy i do adžňa čakry.
Naopak při hektickém způsobu života
tento tok energie přestal a dominantní energetická aktivita se stáhla pouze na
spodní energetická centra v oblasti muladháry a svadhistány a vznikla
silná vnitřní potřeba probouzet a stimulovat horní čakry, což právě dokáže
cukr, eventálně alkohol, který je ještě rychlejším palivem. Snažíme se vlastně
řešit naši stresovou situaci rychlým způsobem. Je to taková energetická první
pomoc. Problém ovšem nastává, když se to dlouhodobě stane naším běžným způsobem
života. To se pak odráží na našem těle v podobě různých civilizačních
chorob.
Důležité je dát si tyto věci do
souvislostí a zacházet s nimi vědomě. Pak nebudeme mít strach
z cukru, ale budeme vědět, kolik jej naše tělo snese. Toto množství je u
každého individuální a je třeba si to zjistit vlastní zkušeností.
Budeme-li to s cukrem
dlouhodobě přehánět, tak se můžeme dostat do mezní situace, kdy se naše
slinivka a slezina vyčerpá a přichází těžká únava, která může jít až do
únavového syndromu. Kdo to prožil, ví o čem mluvím. A právě při této nemoci je
dobré působení cukru zvědomit, resp. úplně zrušit jeho příjem ve všech jeho
formách, a postupně, jak budou slinivka a slezina regenerovat, můžeme pomalu
opět zvyšovat jeho příjem. Ale jejich regenerace může trvat měsíce až roky.
V ášramech se jí sladké jako
prašád (jídlo požehnané Mistrem), protože stimuluje adžňa čakru (6. čakra).
Nikdy nedostaneme slaný prašád, který stimuluje svadhistánu (2. čakra). Sladké
ve formě požehnaného jídla podporuje spirituální vývoj.
foto 49
Cukr jako stimulátor
Rozbalíme čokoládu
s předsevzetím, že si dáme jen jednu řádku, ale většinou to dopadne tak,
že jíme, dokud je co. Proč to tak je? Jaké mechanismy se spouštějí v našem
těle? Čokoláda patří mezi „rychlé palivo“, protože se tráví velice rychle.
Hladina cukru v krvi se zvýší nad normál a slinivka uvolní do krve
inzulin, který hladinu cukru v krvi srazí. Uvolní ho ale o něco víc, než
je skutečně potřeba, tím se paradoxně dostaneme do hypoglykemie, a to je důvod,
proč máme chuť na další kousek čokolády. Celý cyklus se několikrát opakuje,
dokud čokoládu nesníme celou. Cukr tedy stimuluje činnost slinivky, která
uvolňuje inzulin, ale pokud jíme sladké často ve větším množství, je nebezpečí,
že se slinivka předčasně vyčerpá a skončí to některým typem cukrovky. Jestliže
ale přijímáme škroby ve formě obilovin (např. placky, pečivo, rýže), dochází ke
štěpení škrobů. Jednoduchý škrob glykogen se pak ukládá v játrech a
v případě zvýšené potřeby „paliva“ se uvolní. Tento způsob je pro tělo
příznivější, neboť játra jsou plně funkční a nevynecháváme je z trávicího
cyklu. Cukrem se navíc stimuluje nejen slinivka, ale i slezina, takže dochází
také k jejímu předčasnému vyčerpání a oslabení. Tím se snižuje naše
imunita a jsme náchylnější k virózám a angínám. Potřebujeme-li rychle
zvýšit hladinu cukru v krvi, třeba po stresu nebo po kocovině, dejme si
něco kyselého, třeba citron, pomeranč, okurku, nebo nejlépe kyselé zelí – pokud
možno nesterilizované, prošlé mléčným kvašením. Nemáme-li svoje domácí, můžeme si
koupit běžně dostupné v plastikových sáčcích. Bude to ta nejlepší volba,
neboť zároveň posílíme zásadotvornost v našem tlustém střevu a omezíme tím
nežádoucí tvorbu kvasinek a plísní. Kyselou chutí aktivujeme činnost jater, ta
uvolní glykogen do krve a dostáváme se do pohody. Chuť na okurky po kocovině
není náhodná.
foto 42
Tattva prithvi
Na podzim se do venkovských domů
stahují myši a než je vychytáme, máme příležitost pozorovat jejich zvyky.
Můžeme vysledovat podle jejich hemžení a shánění něčeho k snědku, ve které
době mají hlad. Budeme-li mít na toto pozorování čas, zjistíme, že jedí poměrně
pravidelně vždy ve stejnou dobu. Tato doba souvisí s východem slunce a
určitými energetickými kvalitami, jinými slovy prvky nebo živly, kterým se
v indické terminologii říká tattvy. V určitou tattvu jedí nejen myši
a ostatní zvířata, ale i lidé, kteří mají možnost se najíst, když mají hlad.
Všichni dostáváme hlad přibližně ve stejnou dobu, ale ne vždy máme možnost se
v tu dobu najíst. Hezky je to vidět na autobusových zájezdech, kdy
najednou většina lidí vyndá svačiny. Ale i v početnějších rodinách se to
pozná, když ve stejném čase je fronta na WC. A také se stane, že dáte psovi na
misku jídlo, pes to očuchá a odejde a vy máte dojem, že mu to nechutná, ale on
po určité době přijde a pustí se do jídla. To začala tattva prithvi.
Je pět základních tattev a střídají
se po 24 minutách. Pětkrát 24 minut jsou dvě hodiny, což znamená, že stejná
kvalita přichází vždy za dvě hodiny. Jelikož nás nyní zajímají tattvy
v souvislosti s jídlem, je třeba vzít na vědomí, že se během dne každé dvě
hodiny bude tattva prithvi opakovat. Jasnovidci ji vidí jako žlutou a
koresponduje s živlem země, trávící trakt se bude při jejím působení hlásit o
jídlo. Tattvy se začínají počítat od východu slunce. První se jmenuje akáša a
má černou barvu. Jen pro zajímavost, pokud ráno meditujete, tak právě tato doba
je pro meditaci velice příznivá. Má to své zákonitosti, ale tím se zde nechceme
zabývat. Druhá tattva se jmenuje váju, koresponduje s elementem vzduchu,
je barvy zelené a je vhodná například na cesty, tedy začínat s cestami
v tuto dobu. Dalších 24 minut patří elementu ohně a tattva se jmenuje
tedžas. Chceme-li zhubnout, tak jezme v tuto dobu. Pokud však budeme chtít
jídlo dobře strávit a maximálně využít, je vhodná tattva prithvi, která je
v pořadí čtvrtá. Prvního ledna vychází sluníčko přibližně v 8
hodin a tattva jídla začne cca v 9:15. Zkuste si všimnout, kdy dostanete
ten den poprvé hlad. Pravděpodobně to bude v 9:15 nebo během následujících
24 minut. Je zde ale ještě jeden cyklus, který je také dvouhodinový a je
pojmenován podle orgánů, protože každé dvě hodiny má jedna dvojice orgánů
maximální aktivitu. Žaludek má maximální aktivitu mezi 7. a 9. hodinou ranní,
takže vstáváte-li 1. ledna kolem šesté, můžete dostat hlad již v 7:15 nebo
během následujících 24 minut. Pokud by vás to zajímalo hlouběji, opatřete si
tattvické hodiny, kde jsou uvedeny východy slunce během celého roku. Malé děti
někdy křičí, že mají hlad, dobrá maminka se dá do vaření a třeba za půl hodiny
už volá k jídlu, ale děťátko už jíst nechce. Maminka má pak pocit, že si
dítě jen vymýšlí a zlobí, ale ona jen uplynula tattva prithvi a teď už opravdu
nemá hlad. Východy slunce se mění každý den po desítkách vteřin a někdy po minutách,
takže pokud víme, že právě teď bude hlad v lichou hodinu a 15 minut celý
den, můžeme si pro dítě něco připravit dopředu a správně to načasovat. Ještě
jedna poznámka k ohnivým znamením, tedy k beránkům, lvům a střelcům.
Mají hodně ohně a může se stát, že tato znamení, ale i lidé, kteří mají
ascendent v ohnivém znamení, budou mít hlad už v předchozí ohnivé
tattvě.
foto 52
Lílá – Božská hra
Tak jako má západní svět
periodickou tabulku prvků, východní svět má tabulku vědomí, zaznamenanou na
hrací desce Líly dávnými světci.
Asi před 25 lety přivezl její
anglický překlad paramhans svamí Mahéšvaránanda do Čech, potom ji přeložil
český svamí Šivananda, žijící v Austrálii, ve spolupráci s tehdejší
komunitou v Dévpurijiho ášramu ve Žďárci u Skutče do českého jazyka a
vydala ji Mandala s. r. o. Milana Calábka. Autorem anglického textu je Harish
Johari, který ji koupil v indickém Radžastánu od obchodníka se
starožitnostmi. Hrací desku Líly doprovázela kniha šlók – veršovaných nápěvů,
takže hráč zanotoval nápěv po každém hodu kostkou, ale kniha veršů se bohužel
ztratila, a tak vznikl současný text komentářů.
Líla mapuje a popisuje 72 stavů
vědomí, kterými procházíme na cestě životem od muladháry až po sahasráru, tedy
od nejnižšího stavu vědomí až po vědomí kosmické. Na cestě je popsáno 10 stavů
vědomí, které nás mohou přenést o několik rovin výše a jsou na hrací desce
znázorněny šípy, a dále je tam deset stavů vědomí, které nás táhnou dolů, a ty
jsou znázorněny hady. V této hře neexistuje smrt, neboť se jedná o manifestaci
energie a vědomí v různých rovinách, přičemž hra začíná, když se duše
oddělí od svého zdroje, který je reprezentován Kosmickým vědomím, a končí, když
se po nesčetných průchodech různými stavy vědomí opět vrátíme do svého zdroje,
Kosmického vědomí nepodléhajícího ani prostoru, ani času. Je to Božská hra.
Dvě políčka této hry (34 a 39) úzce
souvisejí s tématem naší kuchařky. První je úroveň chuti – rasalóka. Rasa
je voda v nejčistší formě a v této čtvrté rovině symbolizuje lásku,
potěšení, milost, cit, chuť a náladu. A nyní cituji Lílu: „Až po třetí čakru
slouží chuť nižším činnostem. V první čakře je tento smysl zcela předurčen
touhou po penězích. Z jídel sem patří hlavně maso, které tvoří základ
hráčovy stravy. Užívá množství soli a koření. Ve druhé čakře jsou síly zaměřeny
na požitky smyslů a zvláště na sex. Zájmu se těší jídla vzbuzující sexuální
energii, jako vejce, ženšen a ryby. Ve třetí čakře se chuť a vkus zaměří na
jídla pestrá, různých barev, chutí a struktur. Ve čtvrté čakře se smysl chuti
očišťuje. Hráč omezuje slazení a solení a zajímá ho skutečná přirozená chuť
jídla.“ Tolik Lílá k chuti.
Druhé políčko, na které se
podíváme, souvisí s vylučovací energií a jmenuje se apánalóka. Prána je
energie, která přivádí jídlo zvenčí do žaludku, a apána je energie, která sídlí
ve střevech, a je to proudění, které řídí močení, vyměšování, ejakulaci a
vypuzuje dítě z dělohy.
A co říká Lílá dále: „Když se apána
nasměruje vzhůru a spojí se s ohněm třetí čakry a tyto dvě síly se přinutí
k tomu, aby vystoupily centrálním kanálem v páteři, tedy sušumnou, vytvoří
se velké množství energie, které stoupá vzhůru, a když dosáhne srdečního
centra, způsobí to další nárůst energie. Takto se postupně oživí a zvědomí
všechna energetická centra a toto smíšení prány a apány jogína omladí, a ten se
stává mladým chlapcem, plným vitality, životní energie a síly.“ Tolik Lílá.
Napsané to vypadá velmi jednoduše, ale existuje mnoho duchovních cest,
náboženství a škol, které se snaží právě toto předávat a učit a prý se to
podaří tak jednomu procentu z hledajících. Nejvíce hadů je na hrací desce
právě v rovině nejvyšší čakry, tedy sahasráry. Jmenují se egoismus 55,
negativní intelekt 61 a zanedbání bdělosti 63. Dva z hadů nás pošlou až do
nejspodnější úrovně a jeden na druhou rovinu do nicoty a naše snažení může
začít znova. Na hrací desce Líly se nedá nic přechytračit, stejně jako v Božské
hře denního života každého z nás.
foto 03
Čakry
Anaháta city – voňavé město: realita nebo sci-fi
Při cestování po indickém venkově
v roce 1995 v Radžastánu jsem si všiml, že čím byla vesnička dále od
civilizace, tím byla voňavější. V těchto vesnicích vonělo nejen přepuštěné
máslo – ghí, koření a oltářní vonné tyčinky, ale i lidé. Když nějaký „dobroděj“
koupí do takové vesnice televizor, je to pro prosté vesničany jako vysílání
z Marsu. Vidí zcela nový svět, úplně jinou životní filozofii, neznámé
technologie a televize je zcela pohltí. Jejich přirozený denní rytmus se rychle
rozpadá a osvědčené tradice mizí. Lidé sledují dlouho do noci televizi a ráno
se jim již nechce meditovat. Stačí jen jeden televizor. Kolem něj se sesedne
celá vesnice a my jsme v té chvíli svědky počátku jejího rozpadu. Přirozená zvědavost zvítězí a vše ostatní jde
stranou. Víme podle našich dětí, že trvá několik let, než se zvědavá dětská
mysl nasytí sledování televize a děti si začnou vytvářet svůj vlastní program.
Podobně to probíhá i v indické vesnici, jen s tím rozdílem, že hodně
lidí podlehne vizi jednoduchého života ve městě, odejdou z vesnic a skončí
v příměstském slamu.
Podle tradičního systému ajurvédy
je dobré vstávat dvě hodiny před východem slunce. Má to své racionální jádro,
neboť v době východu slunce má naše prána (vitální energie) přirozenou
tendenci proudit středním kanálem v páteři, který se jmenuje sušumna, a tato energie
způsobuje, že se nám otevírají vyšší energetická centra, což je dobré pro
duchovní rozvoj. Pokud se na tento okamžik dobře připravíme ranním cvičením
ásán, pránájámy a dalšími technikami jógy, tak naše meditace nebo jóganidra
v době východu slunce může být úspěšná. Pokročilí „meditátoři“ to umí
kdykoliv, ale pokud začínáme praktikovat meditaci, je dobré využívat tyto
příhodné okamžiky dne.
Pojďme se ale vrátit k původní
myšlence voňavého města. Jestliže se lidé úspěšně vyvíjejí duchovně, tak při
dosažení a otevření roviny anaháta čakry začínají vonět. V indické hře
zvané Lílá, která je obrazem hry Kosmického vědomí, je popsáno 72 stavů našeho
vědomí. Na 33. políčku je popsán jeden z těchto stavů, úroveň vůní
(Gandhalóka). Uvádím z něj několik myšlenek: „Gandha znamená vůni. Čich je
spojen se zemí a fyzickou úrovní. Jakmile však hráč dosáhne čtvrté úrovně,
povaha smyslů se proměňuje, stávají se symbolem božství a nabývají silného
citového náboje. Oddaný, jenž jedná podle sudharmy (pravé konání), nabízí Bohu
vůni květin nebo vonný dým tyčinky, kadidlo. Má-li hráč dominantní první čakru,
voní mu petrolej, benzin a alkohol. Ve druhé čakře je povzbuzován silně
vonícími syntetickými přípravky. Ve třetí čakře ještě převládají vůně umělého
původu, ale jsou již mnohem vybranější. Když hráč dosáhne úrovně rovnováhy (4.
čakry), považuje neorganické vůně za nicotné a vyhýbá se dráždivým a pronikavým
vůním. V Gandhalóce zakouší hráč božské vůně. Vývoj jeho energie má za
následek takovou změnu chemie těla, že přestává vydávat pachy, ale místo toho
vypocuje vůni podobnou vůni santalového dřeva či lotosových květů. Až oddaný
(sadhak) přestane být cítit, až jeho stolice, pot a dech nebudou nepříjemně
páchnout, poznává, že jeho energie překročila trvale úroveň 3. čakry a dostala
se do světa vůně. Teď už jsou jen božské vůně. Jednou provždy hráč vyloučil
pachy ze svého těla.“ Tolik cilát z Líly.
Dominanta našeho bytí se posunula
výše a dostala se do roviny, ve které se prostupují vědomě naše energie s
energiemi druhých bytostí a začínáme s nimi prožívat jednotu. Pokud někomu
ublížíme fyzicky či mentálně a dosáhli jsme již této roviny, pociťujeme to,
jako bychom ubližovali sami sobě. Není již rozdíl mezi mým tělem a tělem jiné
bytosti. A přestává to být intelektuální spekulace, ale je to prožívaný stav.
Zkuste si vzpomenout, zda jste potkali někoho, kdo voněl. A to jsme teprve ve
4. čakře – ještě nás k otevření a vědomému prožívání čekají další tři
(višudha, adžňa a sahasrára).
Představme si vládní instituce,
jejichž vrcholné posty smějí zastávat jen lidé, kteří voní, neboť to svědčí o
tom, že jsou skutečně na vyšší úrovni než je průměr, a mohou si tudíž dělat
nárok na to, aby někomu dobře vládli. No, a to je ta slíbená science-fiction.
foto 38
Najít svou parketu aneb
vše je relativní
Existuje mnoho stravovacích
systémů, dokonce i těch, které nezapomínají ve svém programu na možnost
osvícení nebo, jinak řečeno, realizaci Kosmického vědomí, jako je například
makrobiotika, mazdaznan, veganství, mnoho dalších skupin doporučujících
vegetariánství, syrovou stravu, ajurvédu a další. Ale abychom vše trochu
zrelativizovali již na začátku a nespadli do stravovací všespasitelnosti, uvedu
pro názornost několik protichůdných příkladů. Současný světec a realizovaná
bytost Ram Kripalu, žijící v himalájském Rišikéši, kterému je něco přes
šedesát let, jedl v horách několik let v době svých duchovních
cvičení jen pokrmy z brambor a dosáhl osvícení. Což je jakoby v protikladu
makrobiotice a učení jejich tvůrců Oshavi a Mitschio Kushiho, kteří brambory
vůbec nedoporučují a mají pro to také velice závažné důvody. Další případ
extrémní situace ve výživě, která byla také dána momentálními možnostmi, byl
tibetský světec Milarepa, který jedl několik let jen jídlo z kopřiv a také
realizoval. Jsou známy případy světic jak v Evropě, tak v Indii,
které vůbec nejedly žádnou stravu po několik desítek let a při tom netrpěly
újmou na zdraví, ba naopak ještě opravdu všechno je možné, jak
v pozitivním, tak v negativním směru. A abych to zase vyvážil, uvedu
další příklad: v jedné americké věznici udělali pokus, ve kterém jedna
polovina vězňů jedla vegetariánskou stravu a druhá polovina jedla standardní
západní stravu včetně masa. Při porovnávání míry jejich agresivity byli
vegetariáni vyhodnoceni na základě dlouhodobého pozorování jako daleko méně
agresivní a vnitřně vyváženější. A ještě jeden příklad pro sběratele „Éček“.
V knize Líla Amrit neboli hra nesmrtelného se můžeme dočíst o indickém
světci Srí Dévpuridžím, který vypil několik lahviček kyseliny sírové, aby
zachránil několik duchovních, pro něž byl jed určen. Pak si lehl a jed
v sobě neutralizoval svou duchovní silou. (viz Líla Amrit)
Jeden důležitý závěr: Čím je naše
dominantní rovina níž, tedy blíže k muladháře, zemité energetické rovině,
tím bude pro nás výběr jídla důležitější a tím nás bude jídlo více ovlivňovat.
A obráceně, čím bude naše dominantní energetická rovina výš, tedy blíže
k sahasráře, nejvyšší energetické rovině, tím bude jídlo méně důležité.
V současné době se většina populace pohybuje energeticky mezi první a
druhou čakrou, takže pokud budeme jíst satvickou, tedy čistou a harmonickou
stravu, velice nám to prospěje.
foto 51
Co je to prašád?
Prašád se rozdává v indických
ášramech, ale i jinde na světě vždy po modlitbě. Je to jídlo požehnané Mistrem
a vlastně je to nejlepší jídlo, které můžeme jíst. Bude ale ještě třeba
objasnit, proč tomu tak je. Každé jídlo má samo o sobě určitou vibraci a
informaci, která je měřitelná např. virgulí, nebo EAV přístrojem. Na této
vibraci se podílí mnoho faktorů. Vstupní potraviny, ze kterých se jídlo
připravuje, mají svou vibraci a důležitá je i skladba jednotlivých elementů
v potravině (oheň, voda, země, vzduch a prostor), v Indii se jim říká
tattvy. Pšenice má například víc elementu ohně oproti žitu, které má víc
elementu vody. V praxi se to pozná při zadělávání těsta. Žitné těsto
s postupem času řídne, zatímco těsto z pšeničné mouky houstne.
Dále záleží na všech lidech, kteří
přijdou s jídlem do styku, od zahradníků nebo farmářů přes zaměstnance
skladů, řidiče, prodavače, kuchaře a servírky. Každý z těchto lidí zanechá
v jídle svůj otisk jak vibrační, tak informační. Samozřejmě záleží také na
tom, do jaké blízkosti přišli s potravinami do styku. Jiné to bude u
řidiče, který potraviny rozváží, a jiné u kuchaře, který s potravinou
pracuje přímo. Z energeticko-informačního hlediska je ve hře duchovní
hladina každého ze zúčastněných. Bude-li se jednat třeba o zloděje, jeho
kvality přejdou do jídla a po jeho snězení se ve vás mírně posílí právě tyto
kvality. Bude-li se jednat o depresivního člověka, posílí se ve vás mírně
deprese. Ale platí to samozřejmě i o pozitivních vlastnostech. Právě proto je
dobré vařit v dobrém rozpoložení mysli. Je známá věc, že v restauraci
je důležitá osoba kuchaře a celková atmosféra kuchyně a příjemná obsluha není
také nepodstatná.
A nyní zpět k prašádu. Ze
všeho je zřejmé, jak moc jsou důležití všichni lidé zúčastnění na vzniku
pokrmu. Když je tím posledním článkem, který vám podá pokrm, realizovaná nebo
osvícená osoba v podobě duchovního Mistra, dostáváme nejvyšší možné
vibrace. V plně realizovaném člověku jsou všechna energetická centra nejen
průchodná, ale i pod kontrolou. V rovině čaker to znamená nejen pět
spodních čaker, které odpovídají pěti živlům, ale i dalším dvěma rovinám, tedy
anupáda tattvě, která koresponduje s třetím okem, a adi tattvě, jež je
kvalitou korunní čakry. Každá tato rovina má své projevy v běžném životě.
Podotýkám, že mluvíme stále o plně realizovaných lidech. Takže otevřená 6. čakra
umožňuje např. jasnovidnost. Často se stává, že po léčbě léčitelem má léčený
podobné schopnosti jako léčitel. Třeba právě jasnovidnost, ale tato schopnost
po nějaké době zase odezní. Prašád v nás také posílí všechny roviny, které
má duchovní Mistr rozvinuté, a pak už záleží jen na nás, jestli na sobě
pracujeme a umocňujeme tyto kvality i v běžném životě.
Obdobná situace vzniká
v kostele při přijímání oplatky, která symbolizuje tělo Páně. Samozřejmě,
že záleží velice na nás, jak jsme tomu všemu otevřeni, a nebo naopak, jak moc
jsme vnitřně zablokováni.
foto 15
Vnější a vnitřní
možnosti
V současné době nám vnější
svět poskytuje obrovské možnosti vyžití. Vezmeme-li jen internet, televizi,
cestování atd., je to nekonečné, ale naše finanční možnosti jsou většinou limitované,
a když je vyčerpáme, musíme opět věnovat hodně času získání dalších prostředků.
A život stále ubíhá, aniž bychom se vnitřně posunuli. Vnitřní svět má oproti
tomu výhodu, neboť není limitován financemi, ale „pouze“ námi samotnými a
k tomu, abychom se dostali na strop svých momentálních vnitřních možností,
potřebujeme jen sami sebe.
Pokud se jen zastavíme, zavřeme oči
a chvíli sedíme v tichosti sami se sebou, začnou se nám zklidňovat
myšlenky. Je to jednoduché, nic to nestojí, a kdykoliv to uděláme, tak se nám
nejdříve začne vynořovat to, co máme právě v tomto čase udělat. Připravme
si něco na psaní a zapisujme si, co nám přijde na mysl. Tak budeme mít jistotu,
že to nezapomeneme, a mozek přemýšlí dál. Začnou se nám vynořovat starší věci a
stále si to zapisujeme. Pokud se soustředíme na dech nebo na mantru, může se
nám podařit jít rychleji do větší hloubky. Jen si zvědomujeme věci, které
přicházejí. Jsme doma, nic za to neplatíme, vše co k tomu potřebujeme, již
máme. Je to jednoduchý způsob koncentrace. Pak si přestaneme zapisovat a už jen
pozorujeme. Hodně lidí má mnoho věcí nevyřešených, a proto se bojí jít dovnitř
a raději stále hledají něco nového ve vnějším světě. Televize je v tomto
ohledu nejjednodušším řešením. Ponoření se do sebe je jen pro odvážné.
foto 18
Sepjaté ruce
Asi před 20 lety jsme na kurzu
vaření probírali meridiány rukou a zároveň jsme zkoušeli procítit jejich
koncové body. Po kurzu mi jedna babička děkovala, že se celý život nemohla
modlit se sepjatýma rukama, a teď už jí to rozum neblokuje, protože ví, co se
přitom děje, a nemá s tím problém. Víme, že na palci u nehtu je bod dráhy
plic, na ukazováčku bod dráhy tlustého střeva, na prostředníku začíná dráha
osrdečníku, na prsteníku trojitý ohřívač a malík souvisí s dráhou srdce a
ledvin, a pokud přiložíme ruce k sobě tak, aby se jemně dotýkaly konečky
prstů, po určité době můžeme pocítit v konečcích jemnou pulsaci. Pravá a
levá strana pulsuje synchronně, pokud jsme dobře vyladěni. Při disbalanci se
pulsace liší, třeba jen u některých párů prstů. Pokud budeme sedět několik
minut v klidu se sepjatýma rukama, můžeme vnímat, jak se nám pulsace
srovnává, a pokud vydržíme dostatečně dlouho, dojde k synchronnímu
pulsování u všech párů. Tím se nám srovnaly nejen meridiány příslušných drah,
ale i orgány, svaly a klouby na těchto drahách. Pokud bychom tuto jednoduchou
techniku praktikovali pravidelně, tak si zajistíme určitý vnitřní komfort.
Zároveň nám spojené ruce vyladí oblast hrudníku a naše srdeční čakra bude
připravená se více otevřít. Pokud se nám podaří ji více otevřít, začneme více
prožívat lásku a vnitřní mír a začneme více pociťovat vnitřní propojení s
ostatními bytostmi i se zvířátky a budeme jim lépe rozumět. Pokud jim lépe
rozumíme, vzniká nám problém s jejich pojídáním a většinou začneme
vyhledávat bezmasou stravu. Když přestaneme jíst maso, tak nás přestanou
obtěžovat některé těžké sny, neboť utrpení zvířat se masem přenáší a my je pak
prožíváme ve svém podvědomí právě třeba prostřednictvím snů. Pokud meditujeme a
nejíme maso, budeme do meditace vstupovat lépe, neboť v meditaci procházíme
také astrální rovinou, a pokud je v ní uloženo utrpení zabitých zvířat,
tak se nám medituje hůře.
foto 04
Zkušenost se ztišením
před jídlem
Zastavit se před jídlem a prožít krátce tu nejjemnější rovinu, kterou
jsme schopni právě teď procítit.
Pokud zrovna nejím
v restauraci nebo někde na veřejnosti, velice rád se před jídlem vnitřně
zastavím. Mám to jako takovou mini meditaci, ve které se v co nejkratším
čase zkouším dostat co nejhlouběji. Každý známe nějaký svůj vnitřní stav, v
kterém je nám dobře, a nemusí to být hned samádhi. A právě k tomuto stavu
se můžeme před jídlem přibližovat nebo jej prohlubovat. Někdy se to podaří tak
dobře, že se nám nechce ani začít jíst.
Při svých začátcích objevování jógy
jsem se snažil si uvědomit, do čeho bych rád investoval energii, kterou
přijímám prostřednictvím jídla. Snažil jsem se svá přání naformulovat do krátké
věty, která se postupně měnila a vyvíjela tak, jak se měnil pohled na život.
Vznikla tak vlastně krátká modlitbička a později, když jsem se setkal
s mantrou, která se říká před jídlem v jógových společenstvích a
dostal jsem se k několika verzím jejího překladu, byl jsem překvapen, že
se obsahově velmi podobá tomu, k čemu jsem došel.
Pokud se rozhodnete vytvořit si
vlastní formulaci nebo techniku krátkého ztišení před jídlem, bude to mít pro
vás určitě největší efekt a nejvíc se s tím dokážete ztotožnit. A pokud si to
průběžně budete zapisovat, za pár let uvidíte, jak se posouváte ve svém pohledu
na svět. Nechci doporučovat žádné postupy ani formulace, nechte se inspirovat
svým vhledem do věcí. A navíc může vzniknout více druhů rituálů použitelných
v různých prostředích a lidé okolo nemusí nic postřehnout. Přeji hodně
hlubokých zastavení.
foto 39
Žádné komentáře:
Okomentovat