středa 12. prosince 2012

Ukázka z knihy Recepty z ášramů- /inspirativní část bez receptů/



Ukázka z Knihy Recepty z ášramů. / vydal Triton :  http://www.tridistri.cz/popularnenaucnaliteratura/kucharkyadiety/receptyzasramu%5B80-7254-903-0%5D

                   Úvodem

Tato kniha je první z připravované řady a seznamuje hlavně s principy vegetariánství a s pohledem na stravu z hlediska energií. Čerpá z mých zkušeností s jógou, ajurvédou a makrobiotikou a také z receptů indických i českých ášramů. Od roku 1986 vedu kurzy vegetariánského vaření v jógacentrech, ve školách, v restauracích a jídelnách. Tato setkání mi byla také inspirací při psaní této publikace.
foto 46

Tři roky prázdnin
V roce 1980 mě inspiroval Henry Thoreau svým pokusem, při kterém zjišťoval, kolik času zabere práce na zahradě, aby se člověk uživil a byl soběstačný. Přítel mu půjčil palouk v lese, kde si postavil domeček z prken, která mu věnovali na nádraží. Žil tam tři roky a pečlivě zaznamenával čas, který strávil prací na políčku, které jej živilo a na kterém pěstoval vše, co potřeboval. Měl tam hlavně zeleninu, brambory, kukuřici a také sbíral lesní plody, které sušil na zimu. Za rok vždy sečetl veškerý čas, který tomu věnoval, a vycházelo mu to podobně, jakoby pracoval 8 hodin denně pět týdnů v roce. Živil se vegetariánsky, miloval svobodu a nezávislost a než by někam jel vlakem, tak si tam raději došel pěšky. Říkal, že když sečte čas, který by věnoval na vydělání peněz na jízdenku a samotnou cestu vlakem, za stejnou dobu je tam pěšky příjemnou procházkou lesem. Odehrálo se to sice někdy kolem roku 1890 v Kanadě, ale pro mne bylo zajímavé, že člověku stačí pracovat pět týdnů v roce, aby se uživil. Dnešní doba nám nabízí 5 týdnů dovolené a celý rok pracovat. Thoreau byl inspirován Bhagavadgítou a pravděpodobně se snažil dosáhnout nejvyššího cíle, který nám život nabízí, a to je osvícení a mókša. Z hmotných věcí k tomu potřebujeme opravdu málo. Zbytek roku věnoval meditacím, procházkám v kanadských lesích a možná některým jógovým technikám. Po třech letech toho nechal, ale jak to vše dopadlo, jsem už nedočetl. Mám pocit, že neměl moc úspěch, pravděpodobně mu scházelo vedení realizovaným Mistrem. Také jsem prováděl podobný pokus několik let v ášramu ve Žďárci a ještě jsem to trochu zjednodušil. Zjistil jsem tehdy, že divoké rostliny – vlastně jim říkáme plevely – jako lebeda, pampeliška, bršlice –kozí noha, kopřivy, ptačinec a další jsou mnohem vitálnější než vyšlechtěná zelenina. Pokud bychom nepleli, tak se stanou na zahrádce velmi rychle dominantní. Začal jsem tehdy tyto vitální rostliny vytrhávat pouze tehdy, když jsem je potřeboval do polévek, salátů, do sabdží a tak podobně. Zjistil jsem, že mě stačí ještě menší záhonek a přitom mám velmi kvalitní zeleninu. Vzniklo mi tak zajímavé permakulturní políčko, kde ptačinec vytvořil nízký zelený koberec (mimochodem babička Šerejchová říká, že má víc vápníku než Dologran). Do ptačince jsem sázel větší sazenice salátu, kadeřávku, zelí, mangoldu a rostliny se vzájemně dobře podporovaly, nebylo třeba okopávat a stačilo méně zalévat, půda tolik nevysychala. Doporučuji vyzkoušet, zvláště při nedostatku času to půjde samo. Divoké rostliny přidáváme k běžně užívaným zeleninám, čímž se jídlo energeticky i chuťově velmi obohatí.
foto 19

Část první: principy

Není nad vlastní zkušenost
Pokusme se v rámci svých možností jíst lépe třeba týden nebo jen několik dní a pozorujme kvalitu svých snů, pohodu, či nepohodu. Všimněme si hloubky prožívání během meditací a cvičení, ale i našeho chování během dne, stoupání, či klesání naší agresivity, schopnosti koncentrace, relaxace, prostě buďme bdělí ke všemu, co se děje. Pak budeme měnit jídelníček na základě vlastní zkušenosti. Nebojme se používat vlastní intuici a nechme se též inspirovat zkušenostmi realizovaných Mistrů jak současných, tak z dob dávno minulých. Transformace země nabírá na otáčkách. Na to, co se dříve řešilo roky, máme dnes jen hodiny a bude to stále rychlejší. Prožívání reality se může i pomocí stravy posunout do vyšších vibračních rovin.

Strava podporující duchovní vývoj
Všechny staré civilizace – mám teď na mysli civilizace, které existovaly v časových rozmezích jedné epochy lidstva, to je 25 920 let (doba, kdy osa zeměkoule projde všemi polárními souhvězdími vlivem precese zemské osy) – se snažily tento potenciál lidských možností maximálně rozvinout a naplnit. Půjdeme-li od relativně mladé egyptské kultury zpět k atlantské době a dále k lemurské civilizaci, vidíme, že jejich hlavním cílem bylo vždy zvyšovat vibraci člověka, a tím zvyšovat potenciál jeho možností.
Za 49 let projdeme ve svém osobním vývoji všech sedm hlavních energetických rovin v našem těle sedmkrát. Kdybychom nebyli zatíženi destruktivními programy, které jsme si vytvořili v minulosti, tak bychom za oněch 49 let mohli dojít osvícení, ale naše systémy přesvědčení a návyky, které nedokážeme opustit, i když už třeba víme, že nám nevyhovují, nám v tom brání.
Každá naše buňka má určitou skladbu a energetický potenciál. Buňky se stále obnovují a staré zanikají. Pokud jim zajistíme kvalitní stavební materiál, tedy výživu, tak si zachovávají svoji kvalitu. M. Kushi uvádí, že horní hranice věku dnešního člověka je 140 let. Maháprabhudží, světec „dnešních dnů“, se dožil 135 let. (1828–1963 v Radžasthánu). Tělo jako chrám ducha má v každé epoše vývojového cyklu Země své zákonitosti. Podle védské tradice prochází Země cyklem čtyř věků (Satjajuga, Trétajuga, Dváparajuga a Kalijuga), který by se dal přirovnat k čtyřem ročním obdobím v rámci jednoho roku. Po jejich uplynutí se cyklus opakuje, avšak na jiné úrovni, podobně jako po jednom roce následuje další. V současné kalijuze, „černém věku“, kdy je duchovní vibrace Země nejmenší, je to právě 140 let, kterých by se člověk mohl přirozeně dožít. V dřívějších dobách dvapárajugy, trétajugy a satjajugy to bylo dle dochovaných textů mnohem déle.
Strava, která má pránu, která není zatížena negativní karmou, která respektuje naši konstituci a je s ní v harmonii, a která je věnována Bohu, podporuje náš duchovní rozvoj.
foto50

                        Působení běžné stravy na energetický systém

Podívejme se na současnou výživu z hlediska čaker. Uvažujeme-li sedm čaker od konce páteře až po temeno hlavy, tak současná strava, tedy maso, salámy, konzervy, chléb, bílá mouka, mražená zelenina, polotovary, předvařená jídla, brambory, zamražená jídla a jídla ohřívaná v mikrovlnce aktivují a vibračně vyživují převážně muladháru, tedy tu nejspodnější čakru, která koresponduje s živlem země. Jednoduše řečeno, tato strava nás příliš uzemňuje, a my bychom chtěli také létat. Každý člověk podvědomě touží rozvinout a otevřít všech sedm rovin, v kterých se můžeme realizovat. Cukr stimuluje naši šestou čakru, tedy oblast třetího oka, neboť je to „rychlé palivo“, které se velmi dobře vstřebává. A rychlý přísun energie nám způsobuje mírnou euforii, to platí zejména pro malé děti (čokoláda, sladkosti, sladké nápoje). Dospělí to dohánějí kromě cukru také alkoholem. Létání se sice dostaví, ale pouze na krátkou dobu, pak budeme mít dominantu opět v té spodní čakře. Výsledkem takového způsobu stravování je, že se naše vědomí pohybuje mezi spodní a horní hladinou našich možností, ale chybí nám střed. Důsledkem toho nemáme stabilitu. Jak se dostat z této pasti? Je to velmi těžké, neboť současná civilizace preferuje přínos finanční, a nikoliv spirituální.
Pokud si dáme jistou práci, abychom pochopili, co nám skutečně prospívá, co nás otevírá ve všech energetických rovinách, tak je to možné i v době kalijugy, tedy v naší současné době, a o to se snaží tato publikace.
foto 20

Prána
„Prána je síla, energie, vitalita. Je základem veškerého života, je to energie životní síly, která naplňuje celý vesmír. Proudí vším, co existuje. Prána je také spojovacím článkem mezi hmotou, vědomím a myslí, a proto umožňuje existenci života na hmotné úrovni. Řídí všechny tělesné funkce.“ (Mahéšvaránanda, Jóga v denním životě, s. 391).
Daří-li se nám, aby naše jídlo mělo pránu, tedy vitální energii, bude nám to ku prospěchu.
Pránu mají čerstvá jídla, připravená z čerstvých potravin. Například obiloviny a luštěniny mají pránu, pokud si zachovaly klíčivost, což si můžeme snadno ověřit. Stačí namočit zrno přes noc ve vodě, ráno vodu slít a nechat v keramické nádobě alespoň dva dny ve tmě, přikryté talířkem, jako by bylo v půdě. Ráno a večer vždy prolijeme vodou. Pokud zrno nevyklíčí, nemá již pránu. Takto můžeme otestovat pohanku, pšenici, quinou, nebroušenou rýži, žito, čočku, slunečnici, hrách, zelenou sóju a další.
Co opravdu nemá pránu, jsou veškeré předvařené obiloviny a luštěniny, ale i vločky, kuskus a popcorn, tedy pokud je nejíme v den zpracování. Aby se z nás nestali fanatici na pránu v jídle, je třeba si uvědomit, že můžeme sníst v menším množství i jídlo, které pránu neobsahuje, pouze si dejme trochu práce s tím, aby množství jídla s pránou převažovalo. Je to důležité zvláště v prostředí, kde je málo vzdušné prány, tzv. kationtů, tedy hlavně ve městech. V horách, v lesích a u moře je vzdušné prány dostatek.
Pokud zrno rozemeleme, vaříme nebo pražíme, zachová si asi 90 % své vitální energie, tedy prány, pouze jeden den. Druhý den je to asi 50 % a třetí den už jen 25 %.

Guny
Satva – radžas – tamas
Jógová filozofie dělí potraviny na tři základní skupiny podle jejich vnitřních kvalit, takzvaných gun. Mluví se o stravě tamasické, radžasické a satvické. Ve všem jsou obsaženy vždy všechny tři kvality, ale označení vychází z té, která převažuje. Tamasické jídlo způsobuje tělesnou, duševní i duchovní otupělost a lenost. Je to jídlo bez prány, tedy bez vitální energie, jídlo z předešlého dne, jídlo ohřívané, konzervované, mražené, polotovary, jídlo bez aury, které již nezáří, a fermentované potraviny. Patří sem i alkohol, který nás sice v počátečním stadiu povzbudí, ale následný efekt je také vyčerpání rezerv a únava. A také sem patří maso ze zabitých zvířat, ve kterém je silně kumulován strach, neboť zvířata vnímají den smrti většinou předem, a když jsou vezena na jatka, tak se stres a strach, který prožívají po celou dobu přepravy, ukládá v jejich těle. To, jaký vliv mají energie a emoce na hmotu, je názorně vidět například na experimentech Japonce Masaru Emota, který fotografuje krystaly vody po předešlém energetickém působení na ni. Voda, na niž působily pozitivní vibrace, vytváří následně krystaly harmonických forem, zatímco u negativních vibrací je tomu přesně naopak. Těla zvířat jsou tvořena ze 70 % z vody a maso si uchovává veškerou informaci v sobě, nejen prostřednictvím vody. Tento stres a strach pociťujeme po konzumaci masa hlavně prostřednictvím snů a při pokusech o meditaci.
Co se týče vědomí smrti u zvířat, mám jednu osobní zkušenost s morčetem, které děti chovaly, když byly malé. Říkali jsme mu Fifča. V rodině vegetariánů měla vždy dost zeleniny a také se dožila na morče vysokého věku. Ke stáru už byla jen v košíku a vůbec nevylézala ven, ale jednoho dne přeci jen vylezla a začala mi oždibovat tkaničky u bot, pak šla k ženě a udělala to samé a opět si vlezla zpět do košíku. Moc jsme tomu nerozuměli a domnívali jsme se, že má hlad. Vše se vyjasnilo až druhý den ráno, když jsme našli Fifču mrtvou. Do té doby jsem ji považoval za dost jednoduché zvířátko, ale kdo z lidí dnes ví, že druhý den odejde? Byl jsem naměkko z jejího rozloučení a také z toho, jak jsem ji podceňoval.
Radžasická strava způsobuje zvýšený pohyb a nadměrný neklid jak těla, tak mysli. Patří sem hodně kořeněná jídla, čokoláda, káva, čaj, luštěniny a další.
Satvická strava je harmonická a vyživuje jak tělesnou, tak duševní oblast. Vytváří vnitřní klid a harmonii. Patří sem obiloviny, zelenina, ovoce, většina mléčných produktů a ořechy.
Záleží také na množství jídla. Pokud se přejíme sebelepším jídlem, tak se ve výsledku dostáváme do tamasické kvality.
foto24

Cukr jako tester naší kondice.
Po roce 1980 jsem asi tři roky experimentoval s makrobiotikou. Tehdy jsem si poprvé uvědomil působení cukru v našem energetickém systému. V makrobiotice se užívání cukru silně omezuje, takže během těch tří let, co jsem cukr téměř nepoužíval, jsem se na něj stal velice citlivý. Pak stačilo sníst jednoho nanuka a prožíval jsem euforii, jakou běžně se stravující člověk prožívá po jednom pivu. Další zkušenost jsem udělal v dobách, kdy jsem žil v Šrí Dévpuridží ášramu ve Žďárci u Skutče a mohl jsem velice intenzivně praktikovat jógové techniky jako ásány, pranajámu, jóganidru a meditaci. V té době jsem neměl vůbec potřebu jíst sladké v jakékoliv formě, ale když jsem se vrátil do Prahy a vtáhlo mě to opět do hektického způsobu života, chuť na sladké se vrátila.
Tehdy jsem se snažil dát věci do souvislostí a poznat působení cukru. Budeme-li sledovat působení cukru z hlediska energetických center v těle, tedy čaker, tak sladká chuť stimuluje naši šestou čakru (Adžňu), která je v Indii symbolizována tečkou mezi obočím. Dokud jsem žil v ášramu a dostával se praxí jógy do vnitřní harmonie, potřeba sladkého nevznikla, protože energie spontánně tekla během jógových technik do všech energetických center, tedy i do adžňa čakry.
Naopak při hektickém způsobu života tento tok energie přestal a dominantní energetická aktivita se stáhla pouze na spodní energetická centra v oblasti muladháry a svadhistány a vznikla silná vnitřní potřeba probouzet a stimulovat horní čakry, což právě dokáže cukr, eventálně alkohol, který je ještě rychlejším palivem. Snažíme se vlastně řešit naši stresovou situaci rychlým způsobem. Je to taková energetická první pomoc. Problém ovšem nastává, když se to dlouhodobě stane naším běžným způsobem života. To se pak odráží na našem těle v podobě různých civilizačních chorob.
Důležité je dát si tyto věci do souvislostí a zacházet s nimi vědomě. Pak nebudeme mít strach z cukru, ale budeme vědět, kolik jej naše tělo snese. Toto množství je u každého individuální a je třeba si to zjistit vlastní zkušeností.
Budeme-li to s cukrem dlouhodobě přehánět, tak se můžeme dostat do mezní situace, kdy se naše slinivka a slezina vyčerpá a přichází těžká únava, která může jít až do únavového syndromu. Kdo to prožil, ví o čem mluvím. A právě při této nemoci je dobré působení cukru zvědomit, resp. úplně zrušit jeho příjem ve všech jeho formách, a postupně, jak budou slinivka a slezina regenerovat, můžeme pomalu opět zvyšovat jeho příjem. Ale jejich regenerace může trvat měsíce až roky.
V ášramech se jí sladké jako prašád (jídlo požehnané Mistrem), protože stimuluje adžňa čakru (6. čakra). Nikdy nedostaneme slaný prašád, který stimuluje svadhistánu (2. čakra). Sladké ve formě požehnaného jídla podporuje spirituální vývoj.
foto 49

Cukr jako stimulátor
Rozbalíme čokoládu s předsevzetím, že si dáme jen jednu řádku, ale většinou to dopadne tak, že jíme, dokud je co. Proč to tak je? Jaké mechanismy se spouštějí v našem těle? Čokoláda patří mezi „rychlé palivo“, protože se tráví velice rychle. Hladina cukru v krvi se zvýší nad normál a slinivka uvolní do krve inzulin, který hladinu cukru v krvi srazí. Uvolní ho ale o něco víc, než je skutečně potřeba, tím se paradoxně dostaneme do hypoglykemie, a to je důvod, proč máme chuť na další kousek čokolády. Celý cyklus se několikrát opakuje, dokud čokoládu nesníme celou. Cukr tedy stimuluje činnost slinivky, která uvolňuje inzulin, ale pokud jíme sladké často ve větším množství, je nebezpečí, že se slinivka předčasně vyčerpá a skončí to některým typem cukrovky. Jestliže ale přijímáme škroby ve formě obilovin (např. placky, pečivo, rýže), dochází ke štěpení škrobů. Jednoduchý škrob glykogen se pak ukládá v játrech a v případě zvýšené potřeby „paliva“ se uvolní. Tento způsob je pro tělo příznivější, neboť játra jsou plně funkční a nevynecháváme je z trávicího cyklu. Cukrem se navíc stimuluje nejen slinivka, ale i slezina, takže dochází také k jejímu předčasnému vyčerpání a oslabení. Tím se snižuje naše imunita a jsme náchylnější k virózám a angínám. Potřebujeme-li rychle zvýšit hladinu cukru v krvi, třeba po stresu nebo po kocovině, dejme si něco kyselého, třeba citron, pomeranč, okurku, nebo nejlépe kyselé zelí – pokud možno nesterilizované, prošlé mléčným kvašením. Nemáme-li svoje domácí, můžeme si koupit běžně dostupné v plastikových sáčcích. Bude to ta nejlepší volba, neboť zároveň posílíme zásadotvornost v našem tlustém střevu a omezíme tím nežádoucí tvorbu kvasinek a plísní. Kyselou chutí aktivujeme činnost jater, ta uvolní glykogen do krve a dostáváme se do pohody. Chuť na okurky po kocovině není náhodná.
foto 42

Tattva prithvi
Na podzim se do venkovských domů stahují myši a než je vychytáme, máme příležitost pozorovat jejich zvyky. Můžeme vysledovat podle jejich hemžení a shánění něčeho k snědku, ve které době mají hlad. Budeme-li mít na toto pozorování čas, zjistíme, že jedí poměrně pravidelně vždy ve stejnou dobu. Tato doba souvisí s východem slunce a určitými energetickými kvalitami, jinými slovy prvky nebo živly, kterým se v indické terminologii říká tattvy. V určitou tattvu jedí nejen myši a ostatní zvířata, ale i lidé, kteří mají možnost se najíst, když mají hlad. Všichni dostáváme hlad přibližně ve stejnou dobu, ale ne vždy máme možnost se v tu dobu najíst. Hezky je to vidět na autobusových zájezdech, kdy najednou většina lidí vyndá svačiny. Ale i v početnějších rodinách se to pozná, když ve stejném čase je fronta na WC. A také se stane, že dáte psovi na misku jídlo, pes to očuchá a odejde a vy máte dojem, že mu to nechutná, ale on po určité době přijde a pustí se do jídla. To začala tattva prithvi.
Je pět základních tattev a střídají se po 24 minutách. Pětkrát 24 minut jsou dvě hodiny, což znamená, že stejná kvalita přichází vždy za dvě hodiny. Jelikož nás nyní zajímají tattvy v souvislosti s jídlem, je třeba vzít na vědomí, že se během dne každé dvě hodiny bude tattva prithvi opakovat. Jasnovidci ji vidí jako žlutou a koresponduje s živlem země, trávící trakt se bude při jejím působení hlásit o jídlo. Tattvy se začínají počítat od východu slunce. První se jmenuje akáša a má černou barvu. Jen pro zajímavost, pokud ráno meditujete, tak právě tato doba je pro meditaci velice příznivá. Má to své zákonitosti, ale tím se zde nechceme zabývat. Druhá tattva se jmenuje váju, koresponduje s elementem vzduchu, je barvy zelené a je vhodná například na cesty, tedy začínat s cestami v tuto dobu. Dalších 24 minut patří elementu ohně a tattva se jmenuje tedžas. Chceme-li zhubnout, tak jezme v tuto dobu. Pokud však budeme chtít jídlo dobře strávit a maximálně využít, je vhodná tattva prithvi, která je v pořadí čtvrtá. Prvního ledna vychází sluníčko přibližně v 8 hodin a tattva jídla začne cca v 9:15. Zkuste si všimnout, kdy dostanete ten den poprvé hlad. Pravděpodobně to bude v 9:15 nebo během následujících 24 minut. Je zde ale ještě jeden cyklus, který je také dvouhodinový a je pojmenován podle orgánů, protože každé dvě hodiny má jedna dvojice orgánů maximální aktivitu. Žaludek má maximální aktivitu mezi 7. a 9. hodinou ranní, takže vstáváte-li 1. ledna kolem šesté, můžete dostat hlad již v 7:15 nebo během následujících 24 minut. Pokud by vás to zajímalo hlouběji, opatřete si tattvické hodiny, kde jsou uvedeny východy slunce během celého roku. Malé děti někdy křičí, že mají hlad, dobrá maminka se dá do vaření a třeba za půl hodiny už volá k jídlu, ale děťátko už jíst nechce. Maminka má pak pocit, že si dítě jen vymýšlí a zlobí, ale ona jen uplynula tattva prithvi a teď už opravdu nemá hlad. Východy slunce se mění každý den po desítkách vteřin a někdy po minutách, takže pokud víme, že právě teď bude hlad v lichou hodinu a 15 minut celý den, můžeme si pro dítě něco připravit dopředu a správně to načasovat. Ještě jedna poznámka k ohnivým znamením, tedy k beránkům, lvům a střelcům. Mají hodně ohně a může se stát, že tato znamení, ale i lidé, kteří mají ascendent v ohnivém znamení, budou mít hlad už v předchozí ohnivé tattvě.
foto 52

Lílá – Božská hra
Tak jako má západní svět periodickou tabulku prvků, východní svět má tabulku vědomí, zaznamenanou na hrací desce Líly dávnými světci.
Asi před 25 lety přivezl její anglický překlad paramhans svamí Mahéšvaránanda do Čech, potom ji přeložil český svamí Šivananda, žijící v Austrálii, ve spolupráci s tehdejší komunitou v Dévpurijiho ášramu ve Žďárci u Skutče do českého jazyka a vydala ji Mandala s. r. o. Milana Calábka. Autorem anglického textu je Harish Johari, který ji koupil v indickém Radžastánu od obchodníka se starožitnostmi. Hrací desku Líly doprovázela kniha šlók – veršovaných nápěvů, takže hráč zanotoval nápěv po každém hodu kostkou, ale kniha veršů se bohužel ztratila, a tak vznikl současný text komentářů.
Líla mapuje a popisuje 72 stavů vědomí, kterými procházíme na cestě životem od muladháry až po sahasráru, tedy od nejnižšího stavu vědomí až po vědomí kosmické. Na cestě je popsáno 10 stavů vědomí, které nás mohou přenést o několik rovin výše a jsou na hrací desce znázorněny šípy, a dále je tam deset stavů vědomí, které nás táhnou dolů, a ty jsou znázorněny hady. V této hře neexistuje smrt, neboť se jedná o manifestaci energie a vědomí v různých rovinách, přičemž hra začíná, když se duše oddělí od svého zdroje, který je reprezentován Kosmickým vědomím, a končí, když se po nesčetných průchodech různými stavy vědomí opět vrátíme do svého zdroje, Kosmického vědomí nepodléhajícího ani prostoru, ani času. Je to Božská hra.
Dvě políčka této hry (34 a 39) úzce souvisejí s tématem naší kuchařky. První je úroveň chuti – rasalóka. Rasa je voda v nejčistší formě a v této čtvrté rovině symbolizuje lásku, potěšení, milost, cit, chuť a náladu. A nyní cituji Lílu: „Až po třetí čakru slouží chuť nižším činnostem. V první čakře je tento smysl zcela předurčen touhou po penězích. Z jídel sem patří hlavně maso, které tvoří základ hráčovy stravy. Užívá množství soli a koření. Ve druhé čakře jsou síly zaměřeny na požitky smyslů a zvláště na sex. Zájmu se těší jídla vzbuzující sexuální energii, jako vejce, ženšen a ryby. Ve třetí čakře se chuť a vkus zaměří na jídla pestrá, různých barev, chutí a struktur. Ve čtvrté čakře se smysl chuti očišťuje. Hráč omezuje slazení a solení a zajímá ho skutečná přirozená chuť jídla.“ Tolik Lílá k chuti.
Druhé políčko, na které se podíváme, souvisí s vylučovací energií a jmenuje se apánalóka. Prána je energie, která přivádí jídlo zvenčí do žaludku, a apána je energie, která sídlí ve střevech, a je to proudění, které řídí močení, vyměšování, ejakulaci a vypuzuje dítě z dělohy.
A co říká Lílá dále: „Když se apána nasměruje vzhůru a spojí se s ohněm třetí čakry a tyto dvě síly se přinutí k tomu, aby vystoupily centrálním kanálem v páteři, tedy sušumnou, vytvoří se velké množství energie, které stoupá vzhůru, a když dosáhne srdečního centra, způsobí to další nárůst energie. Takto se postupně oživí a zvědomí všechna energetická centra a toto smíšení prány a apány jogína omladí, a ten se stává mladým chlapcem, plným vitality, životní energie a síly.“ Tolik Lílá. Napsané to vypadá velmi jednoduše, ale existuje mnoho duchovních cest, náboženství a škol, které se snaží právě toto předávat a učit a prý se to podaří tak jednomu procentu z hledajících. Nejvíce hadů je na hrací desce právě v rovině nejvyšší čakry, tedy sahasráry. Jmenují se egoismus 55, negativní intelekt 61 a zanedbání bdělosti 63. Dva z hadů nás pošlou až do nejspodnější úrovně a jeden na druhou rovinu do nicoty a naše snažení může začít znova. Na hrací desce Líly se nedá nic přechytračit, stejně jako v Božské hře denního života každého z nás.
foto 03

Čakry
Anaháta city – voňavé město: realita nebo sci-fi
Při cestování po indickém venkově v roce 1995 v Radžastánu jsem si všiml, že čím byla vesnička dále od civilizace, tím byla voňavější. V těchto vesnicích vonělo nejen přepuštěné máslo – ghí, koření a oltářní vonné tyčinky, ale i lidé. Když nějaký „dobroděj“ koupí do takové vesnice televizor, je to pro prosté vesničany jako vysílání z Marsu. Vidí zcela nový svět, úplně jinou životní filozofii, neznámé technologie a televize je zcela pohltí. Jejich přirozený denní rytmus se rychle rozpadá a osvědčené tradice mizí. Lidé sledují dlouho do noci televizi a ráno se jim již nechce meditovat. Stačí jen jeden televizor. Kolem něj se sesedne celá vesnice a my jsme v té chvíli svědky počátku jejího rozpadu. Přirozená zvědavost zvítězí a vše ostatní jde stranou. Víme podle našich dětí, že trvá několik let, než se zvědavá dětská mysl nasytí sledování televize a děti si začnou vytvářet svůj vlastní program. Podobně to probíhá i v indické vesnici, jen s tím rozdílem, že hodně lidí podlehne vizi jednoduchého života ve městě, odejdou z vesnic a skončí v příměstském slamu.
Podle tradičního systému ajurvédy je dobré vstávat dvě hodiny před východem slunce. Má to své racionální jádro, neboť v době východu slunce má naše prána (vitální energie) přirozenou tendenci proudit středním kanálem v páteři, který se jmenuje sušumna, a tato energie způsobuje, že se nám otevírají vyšší energetická centra, což je dobré pro duchovní rozvoj. Pokud se na tento okamžik dobře připravíme ranním cvičením ásán, pránájámy a dalšími technikami jógy, tak naše meditace nebo jóganidra v době východu slunce může být úspěšná. Pokročilí „meditátoři“ to umí kdykoliv, ale pokud začínáme praktikovat meditaci, je dobré využívat tyto příhodné okamžiky dne.
Pojďme se ale vrátit k původní myšlence voňavého města. Jestliže se lidé úspěšně vyvíjejí duchovně, tak při dosažení a otevření roviny anaháta čakry začínají vonět. V indické hře zvané Lílá, která je obrazem hry Kosmického vědomí, je popsáno 72 stavů našeho vědomí. Na 33. políčku je popsán jeden z těchto stavů, úroveň vůní (Gandhalóka). Uvádím z něj několik myšlenek: „Gandha znamená vůni. Čich je spojen se zemí a fyzickou úrovní. Jakmile však hráč dosáhne čtvrté úrovně, povaha smyslů se proměňuje, stávají se symbolem božství a nabývají silného citového náboje. Oddaný, jenž jedná podle sudharmy (pravé konání), nabízí Bohu vůni květin nebo vonný dým tyčinky, kadidlo. Má-li hráč dominantní první čakru, voní mu petrolej, benzin a alkohol. Ve druhé čakře je povzbuzován silně vonícími syntetickými přípravky. Ve třetí čakře ještě převládají vůně umělého původu, ale jsou již mnohem vybranější. Když hráč dosáhne úrovně rovnováhy (4. čakry), považuje neorganické vůně za nicotné a vyhýbá se dráždivým a pronikavým vůním. V Gandhalóce zakouší hráč božské vůně. Vývoj jeho energie má za následek takovou změnu chemie těla, že přestává vydávat pachy, ale místo toho vypocuje vůni podobnou vůni santalového dřeva či lotosových květů. Až oddaný (sadhak) přestane být cítit, až jeho stolice, pot a dech nebudou nepříjemně páchnout, poznává, že jeho energie překročila trvale úroveň 3. čakry a dostala se do světa vůně. Teď už jsou jen božské vůně. Jednou provždy hráč vyloučil pachy ze svého těla.“ Tolik cilát z Líly.
Dominanta našeho bytí se posunula výše a dostala se do roviny, ve které se prostupují vědomě naše energie s energiemi druhých bytostí a začínáme s nimi prožívat jednotu. Pokud někomu ublížíme fyzicky či mentálně a dosáhli jsme již této roviny, pociťujeme to, jako bychom ubližovali sami sobě. Není již rozdíl mezi mým tělem a tělem jiné bytosti. A přestává to být intelektuální spekulace, ale je to prožívaný stav. Zkuste si vzpomenout, zda jste potkali někoho, kdo voněl. A to jsme teprve ve 4. čakře – ještě nás k otevření a vědomému prožívání čekají další tři (višudha, adžňa a sahasrára).
Představme si vládní instituce, jejichž vrcholné posty smějí zastávat jen lidé, kteří voní, neboť to svědčí o tom, že jsou skutečně na vyšší úrovni než je průměr, a mohou si tudíž dělat nárok na to, aby někomu dobře vládli. No, a to je ta slíbená science-fiction.
foto 38

Najít svou parketu aneb vše je relativní
Existuje mnoho stravovacích systémů, dokonce i těch, které nezapomínají ve svém programu na možnost osvícení nebo, jinak řečeno, realizaci Kosmického vědomí, jako je například makrobiotika, mazdaznan, veganství, mnoho dalších skupin doporučujících vegetariánství, syrovou stravu, ajurvédu a další. Ale abychom vše trochu zrelativizovali již na začátku a nespadli do stravovací všespasitelnosti, uvedu pro názornost několik protichůdných příkladů. Současný světec a realizovaná bytost Ram Kripalu, žijící v himalájském Rišikéši, kterému je něco přes šedesát let, jedl v horách několik let v době svých duchovních cvičení jen pokrmy z brambor a dosáhl osvícení. Což je jakoby v protikladu makrobiotice a učení jejich tvůrců Oshavi a Mitschio Kushiho, kteří brambory vůbec nedoporučují a mají pro to také velice závažné důvody. Další případ extrémní situace ve výživě, která byla také dána momentálními možnostmi, byl tibetský světec Milarepa, který jedl několik let jen jídlo z kopřiv a také realizoval. Jsou známy případy světic jak v Evropě, tak v Indii, které vůbec nejedly žádnou stravu po několik desítek let a při tom netrpěly újmou na zdraví, ba naopak ještě opravdu všechno je možné, jak v pozitivním, tak v negativním směru. A abych to zase vyvážil, uvedu další příklad: v jedné americké věznici udělali pokus, ve kterém jedna polovina vězňů jedla vegetariánskou stravu a druhá polovina jedla standardní západní stravu včetně masa. Při porovnávání míry jejich agresivity byli vegetariáni vyhodnoceni na základě dlouhodobého pozorování jako daleko méně agresivní a vnitřně vyváženější. A ještě jeden příklad pro sběratele „Éček“. V knize Líla Amrit neboli hra nesmrtelného se můžeme dočíst o indickém světci Srí Dévpuridžím, který vypil několik lahviček kyseliny sírové, aby zachránil několik duchovních, pro něž byl jed určen. Pak si lehl a jed v sobě neutralizoval svou duchovní silou. (viz Líla Amrit)
Jeden důležitý závěr: Čím je naše dominantní rovina níž, tedy blíže k muladháře, zemité energetické rovině, tím bude pro nás výběr jídla důležitější a tím nás bude jídlo více ovlivňovat. A obráceně, čím bude naše dominantní energetická rovina výš, tedy blíže k sahasráře, nejvyšší energetické rovině, tím bude jídlo méně důležité. V současné době se většina populace pohybuje energeticky mezi první a druhou čakrou, takže pokud budeme jíst satvickou, tedy čistou a harmonickou stravu, velice nám to prospěje.
foto 51

Co je to prašád?
Prašád se rozdává v indických ášramech, ale i jinde na světě vždy po modlitbě. Je to jídlo požehnané Mistrem a vlastně je to nejlepší jídlo, které můžeme jíst. Bude ale ještě třeba objasnit, proč tomu tak je. Každé jídlo má samo o sobě určitou vibraci a informaci, která je měřitelná např. virgulí, nebo EAV přístrojem. Na této vibraci se podílí mnoho faktorů. Vstupní potraviny, ze kterých se jídlo připravuje, mají svou vibraci a důležitá je i skladba jednotlivých elementů v potravině (oheň, voda, země, vzduch a prostor), v Indii se jim říká tattvy. Pšenice má například víc elementu ohně oproti žitu, které má víc elementu vody. V praxi se to pozná při zadělávání těsta. Žitné těsto s postupem času řídne, zatímco těsto z pšeničné mouky houstne.
Dále záleží na všech lidech, kteří přijdou s jídlem do styku, od zahradníků nebo farmářů přes zaměstnance skladů, řidiče, prodavače, kuchaře a servírky. Každý z těchto lidí zanechá v jídle svůj otisk jak vibrační, tak informační. Samozřejmě záleží také na tom, do jaké blízkosti přišli s potravinami do styku. Jiné to bude u řidiče, který potraviny rozváží, a jiné u kuchaře, který s potravinou pracuje přímo. Z energeticko-informačního hlediska je ve hře duchovní hladina každého ze zúčastněných. Bude-li se jednat třeba o zloděje, jeho kvality přejdou do jídla a po jeho snězení se ve vás mírně posílí právě tyto kvality. Bude-li se jednat o depresivního člověka, posílí se ve vás mírně deprese. Ale platí to samozřejmě i o pozitivních vlastnostech. Právě proto je dobré vařit v dobrém rozpoložení mysli. Je známá věc, že v restauraci je důležitá osoba kuchaře a celková atmosféra kuchyně a příjemná obsluha není také nepodstatná.
A nyní zpět k prašádu. Ze všeho je zřejmé, jak moc jsou důležití všichni lidé zúčastnění na vzniku pokrmu. Když je tím posledním článkem, který vám podá pokrm, realizovaná nebo osvícená osoba v podobě duchovního Mistra, dostáváme nejvyšší možné vibrace. V plně realizovaném člověku jsou všechna energetická centra nejen průchodná, ale i pod kontrolou. V rovině čaker to znamená nejen pět spodních čaker, které odpovídají pěti živlům, ale i dalším dvěma rovinám, tedy anupáda tattvě, která koresponduje s třetím okem, a adi tattvě, jež je kvalitou korunní čakry. Každá tato rovina má své projevy v běžném životě. Podotýkám, že mluvíme stále o plně realizovaných lidech. Takže otevřená 6. čakra umožňuje např. jasnovidnost. Často se stává, že po léčbě léčitelem má léčený podobné schopnosti jako léčitel. Třeba právě jasnovidnost, ale tato schopnost po nějaké době zase odezní. Prašád v nás také posílí všechny roviny, které má duchovní Mistr rozvinuté, a pak už záleží jen na nás, jestli na sobě pracujeme a umocňujeme tyto kvality i v běžném životě.
Obdobná situace vzniká v kostele při přijímání oplatky, která symbolizuje tělo Páně. Samozřejmě, že záleží velice na nás, jak jsme tomu všemu otevřeni, a nebo naopak, jak moc jsme vnitřně zablokováni.
foto 15

Vnější a vnitřní možnosti
V současné době nám vnější svět poskytuje obrovské možnosti vyžití. Vezmeme-li jen internet, televizi, cestování atd., je to nekonečné, ale naše finanční možnosti jsou většinou limitované, a když je vyčerpáme, musíme opět věnovat hodně času získání dalších prostředků. A život stále ubíhá, aniž bychom se vnitřně posunuli. Vnitřní svět má oproti tomu výhodu, neboť není limitován financemi, ale „pouze“ námi samotnými a k tomu, abychom se dostali na strop svých momentálních vnitřních možností, potřebujeme jen sami sebe.
Pokud se jen zastavíme, zavřeme oči a chvíli sedíme v tichosti sami se sebou, začnou se nám zklidňovat myšlenky. Je to jednoduché, nic to nestojí, a kdykoliv to uděláme, tak se nám nejdříve začne vynořovat to, co máme právě v tomto čase udělat. Připravme si něco na psaní a zapisujme si, co nám přijde na mysl. Tak budeme mít jistotu, že to nezapomeneme, a mozek přemýšlí dál. Začnou se nám vynořovat starší věci a stále si to zapisujeme. Pokud se soustředíme na dech nebo na mantru, může se nám podařit jít rychleji do větší hloubky. Jen si zvědomujeme věci, které přicházejí. Jsme doma, nic za to neplatíme, vše co k tomu potřebujeme, již máme. Je to jednoduchý způsob koncentrace. Pak si přestaneme zapisovat a už jen pozorujeme. Hodně lidí má mnoho věcí nevyřešených, a proto se bojí jít dovnitř a raději stále hledají něco nového ve vnějším světě. Televize je v tomto ohledu nejjednodušším řešením. Ponoření se do sebe je jen pro odvážné.
foto 18

Sepjaté ruce
Asi před 20 lety jsme na kurzu vaření probírali meridiány rukou a zároveň jsme zkoušeli procítit jejich koncové body. Po kurzu mi jedna babička děkovala, že se celý život nemohla modlit se sepjatýma rukama, a teď už jí to rozum neblokuje, protože ví, co se přitom děje, a nemá s tím problém. Víme, že na palci u nehtu je bod dráhy plic, na ukazováčku bod dráhy tlustého střeva, na prostředníku začíná dráha osrdečníku, na prsteníku trojitý ohřívač a malík souvisí s dráhou srdce a ledvin, a pokud přiložíme ruce k sobě tak, aby se jemně dotýkaly konečky prstů, po určité době můžeme pocítit v konečcích jemnou pulsaci. Pravá a levá strana pulsuje synchronně, pokud jsme dobře vyladěni. Při disbalanci se pulsace liší, třeba jen u některých párů prstů. Pokud budeme sedět několik minut v klidu se sepjatýma rukama, můžeme vnímat, jak se nám pulsace srovnává, a pokud vydržíme dostatečně dlouho, dojde k synchronnímu pulsování u všech párů. Tím se nám srovnaly nejen meridiány příslušných drah, ale i orgány, svaly a klouby na těchto drahách. Pokud bychom tuto jednoduchou techniku praktikovali pravidelně, tak si zajistíme určitý vnitřní komfort. Zároveň nám spojené ruce vyladí oblast hrudníku a naše srdeční čakra bude připravená se více otevřít. Pokud se nám podaří ji více otevřít, začneme více prožívat lásku a vnitřní mír a začneme více pociťovat vnitřní propojení s ostatními bytostmi i se zvířátky a budeme jim lépe rozumět. Pokud jim lépe rozumíme, vzniká nám problém s jejich pojídáním a většinou začneme vyhledávat bezmasou stravu. Když přestaneme jíst maso, tak nás přestanou obtěžovat některé těžké sny, neboť utrpení zvířat se masem přenáší a my je pak prožíváme ve svém podvědomí právě třeba prostřednictvím snů. Pokud meditujeme a nejíme maso, budeme do meditace vstupovat lépe, neboť v meditaci procházíme také astrální rovinou, a pokud je v ní uloženo utrpení zabitých zvířat, tak se nám medituje hůře.
foto 04

Zkušenost se ztišením před jídlem
Zastavit se před jídlem a prožít krátce tu nejjemnější rovinu, kterou jsme schopni právě teď procítit.
Pokud zrovna nejím v restauraci nebo někde na veřejnosti, velice rád se před jídlem vnitřně zastavím. Mám to jako takovou mini meditaci, ve které se v co nejkratším čase zkouším dostat co nejhlouběji. Každý známe nějaký svůj vnitřní stav, v kterém je nám dobře, a nemusí to být hned samádhi. A právě k tomuto stavu se můžeme před jídlem přibližovat nebo jej prohlubovat. Někdy se to podaří tak dobře, že se nám nechce ani začít jíst.
Při svých začátcích objevování jógy jsem se snažil si uvědomit, do čeho bych rád investoval energii, kterou přijímám prostřednictvím jídla. Snažil jsem se svá přání naformulovat do krátké věty, která se postupně měnila a vyvíjela tak, jak se měnil pohled na život. Vznikla tak vlastně krátká modlitbička a později, když jsem se setkal s mantrou, která se říká před jídlem v jógových společenstvích a dostal jsem se k několika verzím jejího překladu, byl jsem překvapen, že se obsahově velmi podobá tomu, k čemu jsem došel.
Pokud se rozhodnete vytvořit si vlastní formulaci nebo techniku krátkého ztišení před jídlem, bude to mít pro vás určitě největší efekt a nejvíc se s tím dokážete ztotožnit. A pokud si to průběžně budete zapisovat, za pár let uvidíte, jak se posouváte ve svém pohledu na svět. Nechci doporučovat žádné postupy ani formulace, nechte se inspirovat svým vhledem do věcí. A navíc může vzniknout více druhů rituálů použitelných v různých prostředích a lidé okolo nemusí nic postřehnout. Přeji hodně hlubokých zastavení.
foto 39

        

Žádné komentáře:

Okomentovat

Počet zobrazení stránky