Hanka B.
Je to pár dní, co jsem opustila poustevnu, kde jsem bez mála pobyla po tmě osm dní. Byly to dlouhé a zároveň velmi krátké dny, byly plné intenzivní činnosti se spoustou "nic nedělání". Potkala jsem se v tom malém prostoru sama se sebou v nahé, skutečné (opravdu?) podobě. Poznala jsem jakou sílu má mysl a to již pár měsíců praktikuji denně meditační techniku vipassana a tudíž jsem spoustu fíglů své vlastní mysli odhalila a s láskou propustila. Přesto je můj zvyk naslouchat mysli hodně silný a díky tmě jsem měla možnost vidět, kde všude jsem přenechala myšlení bez řečí nadvládu nad svým životem.
Můj vesmír je velmi přátelský, díky tmě se jeho přátelskost ještě umocnila. Jsem nyní víc pokorná, víc otevřená, mnohem mnohem víc přítomná a díky tomu se mé vnímání času opět změnilo. Možná to znáte také, kdy zážitky z minulého dne (mnohdy i hodiny) jsou prostě minulostí a je jedno, kdy byla ona minulost prožita, prostě je to minulost. I můj pobyt ve tmě prostě byl a vlastně se přesvědčuji, kdy že jsem to tam byla. 
Zvolila jsem půst o vodě. Celých 8 dní mi kručelo v břiše,pro mne nová zkušenost při půstu. Poslední den jsem dokonce měla něco jako průjem. Před pár dny jsem se dozvěděla, že takové procesy během podobných technik značí čištění na buněčné fázi fyzického těla. 
Mír ve mně