Jít do tmy je ten nejrychlejší způsob, jak se zase rychle vrátit od všech vnějších vlivů ( lidi, PC, mobil...) zpět k sobě.
Jako bych vstala z mrtvých...
Jsem ráda, že jsem dokázala vyjít z komfortní zóny pohodlí do neznáma, do své vlastní tmy, až jsem našla své vnitřní světlo...
Přišlo mi tam spousta nápadů. které jsem mohla uvidět a uslyšet jen v tichu a ve tmě...
Zase se mi chce zpívat, tančit, smát, hrát si a milovat...
Táňa, www.cestalasky.cz
Zobrazují se příspěvky se štítkemKronika poustevny. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKronika poustevny. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 1. prosince 2014
středa 26. listopadu 2014
Hanka B.
Je to pár dní, co jsem opustila poustevnu, kde jsem bez mála pobyla po tmě osm dní. Byly to dlouhé a zároveň velmi krátké dny, byly plné intenzivní činnosti se spoustou "nic nedělání". Potkala jsem se v tom malém prostoru sama se sebou v nahé, skutečné (opravdu?) podobě. Poznala jsem jakou sílu má mysl a to již pár měsíců praktikuji denně meditační techniku vipassana a tudíž jsem spoustu fíglů své vlastní mysli odhalila a s láskou propustila. Přesto je můj zvyk naslouchat mysli hodně silný a díky tmě jsem měla možnost vidět, kde všude jsem přenechala myšlení bez řečí nadvládu nad svým životem.
Můj vesmír je velmi přátelský, díky tmě se jeho přátelskost ještě umocnila. Jsem nyní víc pokorná, víc otevřená, mnohem mnohem víc přítomná a díky tomu se mé vnímání času opět změnilo. Možná to znáte také, kdy zážitky z minulého dne (mnohdy i hodiny) jsou prostě minulostí a je jedno, kdy byla ona minulost prožita, prostě je to minulost. I můj pobyt ve tmě prostě byl a vlastně se přesvědčuji, kdy že jsem to tam byla.
Zvolila jsem půst o vodě. Celých 8 dní mi kručelo v břiše,pro mne nová zkušenost při půstu. Poslední den jsem dokonce měla něco jako průjem. Před pár dny jsem se dozvěděla, že takové procesy během podobných technik značí čištění na buněčné fázi fyzického těla.
Mír ve mně
Je to pár dní, co jsem opustila poustevnu, kde jsem bez mála pobyla po tmě osm dní. Byly to dlouhé a zároveň velmi krátké dny, byly plné intenzivní činnosti se spoustou "nic nedělání". Potkala jsem se v tom malém prostoru sama se sebou v nahé, skutečné (opravdu?) podobě. Poznala jsem jakou sílu má mysl a to již pár měsíců praktikuji denně meditační techniku vipassana a tudíž jsem spoustu fíglů své vlastní mysli odhalila a s láskou propustila. Přesto je můj zvyk naslouchat mysli hodně silný a díky tmě jsem měla možnost vidět, kde všude jsem přenechala myšlení bez řečí nadvládu nad svým životem.
Můj vesmír je velmi přátelský, díky tmě se jeho přátelskost ještě umocnila. Jsem nyní víc pokorná, víc otevřená, mnohem mnohem víc přítomná a díky tomu se mé vnímání času opět změnilo. Možná to znáte také, kdy zážitky z minulého dne (mnohdy i hodiny) jsou prostě minulostí a je jedno, kdy byla ona minulost prožita, prostě je to minulost. I můj pobyt ve tmě prostě byl a vlastně se přesvědčuji, kdy že jsem to tam byla.
Zvolila jsem půst o vodě. Celých 8 dní mi kručelo v břiše,pro mne nová zkušenost při půstu. Poslední den jsem dokonce měla něco jako průjem. Před pár dny jsem se dozvěděla, že takové procesy během podobných technik značí čištění na buněčné fázi fyzického těla.
Mír ve mně
úterý 7. října 2014
Dana V. září 2014
Před dvěma lety jsem se v poustevně nejdřív prokousala menší krizí a pak prožívala blažený mír.
Letos jsem tu zase mohla strávit týden, Rozhodla jsem se, že tentokrát to bude za světla - a že budu vycházet i ven na dynamickou meditaci. Odstraňovat zatemnění nakonec ani nebylo nutné - stačily pootevřené vstupní dveře a večer posloužila malá lampička. Oddělená meditační část zůstala temná a já jsem kombinovala dvě odlišná prostředí: tmu a klid,- kdy duše snadněji klesá do hlubin nitra - a denní světlo v přírodě.která je pro mě vždy silnou inspirací. Takto jsem mohla bez únavy a skoro bez přerušení meditovat celý den. Děkuji za tento krásný týden, který mě, doufám, opět o něco víc přiblížil k našemu Zdroji.
Před dvěma lety jsem se v poustevně nejdřív prokousala menší krizí a pak prožívala blažený mír.
Letos jsem tu zase mohla strávit týden, Rozhodla jsem se, že tentokrát to bude za světla - a že budu vycházet i ven na dynamickou meditaci. Odstraňovat zatemnění nakonec ani nebylo nutné - stačily pootevřené vstupní dveře a večer posloužila malá lampička. Oddělená meditační část zůstala temná a já jsem kombinovala dvě odlišná prostředí: tmu a klid,- kdy duše snadněji klesá do hlubin nitra - a denní světlo v přírodě.která je pro mě vždy silnou inspirací. Takto jsem mohla bez únavy a skoro bez přerušení meditovat celý den. Děkuji za tento krásný týden, který mě, doufám, opět o něco víc přiblížil k našemu Zdroji.
pátek 19. října 2012
http://www.2012rok.sk/wp/2012/11511-vsechno-chcete-vedet-sisince-a-vam-doposud-nechteli-rict
VŠECHNO, CO CHCETE VĚDĚT O ŠIŠINCE
..A CO VÁM DOPOSUD NECHTĚLI ŘÍCT..
Ve 49. dnu života lidského plodu nově vytvořená šišinka vylučuje
do mladého krevního řečiště substanci s názvem Dimethyltryptamin
zkratka DMT, v tom okamžiku – jak říkají staré Védy – duše vstoupí do těla. Proniká k srdci a stoupá podél míchy a usadí se v malé žláze centra mozku – tzv. šišince (epifýze).
Epifýza,čili
šišinka pineal ( latinsky corpus pineale) se nachází za III. mozkovou
komorou ve střední linii (mezi oběma mozkovými hemisférami). Je orgánem
citlivosti na světlo – „parietální oko“. Jeho název je odvozen od tvaru,
který je podobný šišce ( lacina pinea) .U dospělých lidí je asi 0,8 cm ( 0,3 palce) dlouhá a váží okolo 0,1 g
( 0,004 unce). Její průměr je relativně velký u dětí a začíná se
zmenšovat s přicházející pubertou. Mikroskopicky je žláza tvořena
pinalocyty (typické endokrinní buňky) a podporujícími buňkami, které
jsou podobné astrocytům v mozku. U osob dospělých se často objevují
v šišince na rentgenových snímcích usazeniny vápníku.A teď pravdivá filozofie o šišince na biomolekulární úrovni, která je opravdu velmi pečlivě skrývána před studenty medicíny. Během dne šišinka (i když Wikipedie to říká jinak) je hlavním zdrojem serotoninu – hormonu našeho vnitřního štěstí. Je to rovněž jeden z neurotransmiterů. Právě na serotoninu záleží, jestli nervový signál dorazí do všech částí těla. Příliš nízká hladina serotoninu byla pozorována u lidí s depresí a také u lidí velmi agresivních. Během noci serotonin v šišince podléhá dalším proměnám na melatonin – to je hormon našich biologických životních cyklů. Kromě toho melatonin ovlivňuje endokrinní systém, obzvláště gonadotropní hormony – nejdůležitější hormony menstruačního cyklu a tvorbu zárodečných buněk. Melatonin zabraňuje předčasnému dospívání a jeho vývoj je úzce spjat s podněty světla a probíhá v souladu s ročním obdobím.
Další funkce melatoninu jsou bílá místa na mapách lekářské vědy. Ale je známo, že za 3 – 4 hodiny spánku se v epifýze nahromadí dostatečné množství – začíná další fáze vnitřní alchymistické proměny… v hluboké tmě je melatonin syntetizován na neuropeptyd 5-MeO-DMT ( jako “akashon”), který následně podléhá rychlé enzymatické přeměně v DMT – dimethyltryptamin – specifická sloučenina označovaná jako molekula duše….
V noci pak nejčastěji dochází k spontánnímu snění a astrálním projekcím…ale to je špička ledovce….
TUNELY REALIT A DMT
Nejprve mi dovolte začít o jevu vnímání. Samozřejmě si uvědomte, že některé věci váš mozek přehlíží v okolní realitě. Ale uvědomujete si rozsah tohoto „přehlížení“ ? Víme, že ze všech přicházejících podnětů jsme si vědomi z 0,0097% – a to je zatraceně málo.
To je naše každodenní realita – nazývána jako tunelová realita a je tímto způsobem vnímána jako – tunel reality. Zbytek nevidíme, protože ve skutečnosti obsahují věci, kterým nevěříme, neuznáváme je jako pravděpodobné, nebo jednoduše můžeme říci, že se nám do hlavy nevejdou. Myslíte si, že vidíte jen to, co vaše oči mohou vidět? Obraz obdržený očima je transmitovaný do kůry zrakové, několikrát převrácen a nakonec interpretován tak, aby zorné pole, které vyhovuje vaším vírám a přesvědčení – v psychologii nazývané jako komfortní zóna. Komfortní zóna je nastavena tak, abyste se cítili dobře a bezpečně v dobře známém světě. To, co nezná je nepřeložitelné, nevysvětlitelné, šokující, neshodující se s pohledem – aktuálním emocionálním stavem – čili s více jak 99,9913% vesmíru – je již vyříznuté v průběhu synapse axonu.
TEORIE MNOHA SVĚTŮ
Obecná matematika popisuje 33 rozměrů modelu Vesmíru – podíváme se na toto – matematika předpokládá existenci 33 zároveň se překrývajících realit. Jak se vlastně vejdou na jedno místo? Projdou prizmatem slunečního světla – takže vidíme, že v jednom proudu bílého parsku jsou smíchány všechny barvy duhy. Nacházejí se v jednom místě díky rozdílným frekvencím vibrací energie. Stejně tak se to děje v celém vesmíru.
CO DĚLÁ DMT?
Dimetylotryptamin syntetizovaný v epifýze z tryptofanu, jemně řečeno rozšiřuje naše vnímání. Zvýšená sekrece (vylučování) se děje ve chvíli, kdy se obrátíme do těla. Pak se samozřejmě setkáte s přesvědčením, že DMT je halucinogenní substance – silným psychedelikem, a že probuzená šišinka produkuje halucinace. Proto lidé ve stavu smrti a šoku mívají podobné “halucinace”
Říká se, že DMT rozšiřuje vnímání – mám na mysli, že celkově odstraní nervové blokády. Abych byl upřímný v této době, kdy endokrinní DMT má vliv na nervový systém, začínáme konečně vidět těch 99,9913% Vesmíru. Nejedná se o halucinace – je to celý zbytek dosud neviditelného Vesmíru – Vesmíru s mnoha rozměry existencí najednou. Je to koncept, jak nakonec spatřit jiné inteligence, žijící v paralelních světech a navázat s nimi racionální komunikaci. V úzkém JÁ ( tedy střízlivém) je naše pozornost přivázána pouze na tuto úroveň reality.Vidíme pouze jen jeden tunel.
*
*
Abych to shrnul – šišinka se svým DMT uvolňuje percepci okovů vnímání tohoto světa, čili je naším interdimenzionálním spínačem vidění realit a skutečností v nich.Být si vědom moha realit, znamená, že je můžete nejen sledovat, ale doslova skákat mezi nimi a to nejen mezi dimenzemi, ale i mezi různými verzemi těch samých vesmírů. To je mnohem více vyspělejší než astrální projekce. Ale endogenně vyskytující se DMT v našem mozku dokazuje, že jsme byli interdimenzionální bytostii s interdimenzionálními možnostmi vnímání od počátku.
“Šišinka je orgán, který přijímá a zpracovává geometrické obrazy vesmíru. Všechny žlázy jsou připojeny k jemnému plánu s příslušnými geometrickými obrazci a šišinka, jak uvádí někteří mystici v sobě spojuje všechny původní formy. Přesně takto pracuje tato žláza s Akašou – záznamem všeho, co se děje ve vesmíru. Šišinka není jen orgánem, který přijímá a ukládá jemné informace a přechovává celý jejich záznam; je i tím, kde jsou zapsány individuální zkušenosti duše získané z mnoha životů.”
To jsou slova Drunvala Melchizedeka – autora knihy Pravdivé tajemství květu života.
*
*
TEMNÝ POKOJNe , nemám na mysli klasický „ dark room“ a ty formy, které se s ním obvykle spojují. Jde mi o praktiku pravého tmavého pokoje – čili izolaci celkové smyslové deprimace – sedět sám v naprosté tmě bez zvuků.
Tato praktika existuje v Tibetu, je to jedna z praktik Tao v buddhismu a je známá v mnoha kmenových kulturách. Po několika dnech strávených v absolutní tmě, obrazy uvnitř hlavy vycházejí ven a jsou tak reálné jako ve skutečnosti. Tato praktika poskytuje obrovskou expanzi vnímání. Pokud jde o biochemii mozku – tak dlouhé pobývání ve tmě způsobuje nahromadění melatoninu. V další fázi nastupuje pinolin – šišinka mozková vylučuje endogenní inhibitor ( beta-karbolin) enzym MAO – enzym, který rozkládá melatonin.Ve fázi pinolinu je MAO inhibován a z melatoninu v šišince začne syntetizovat pinolin,a následně z něj 5-MeO-DMT, který znovu nerozkládá MAO (protože je inaktivován), takže 5-MeO-DMT ( jako „akašon“) šišinka začíná syntetizovat DMT. To je, když se obrazy z vaší hlavy začínají pohybovat doslova za hranicemi lebky – a to v přesném slova smyslu. To je místo, kde se plní sny – ihned…
JAK TO VYPADÁ TECHNICKY
Den 1-3 – fáze melatoninová - Fáze snového bdění
Den 3-5 – fáze pinolinu - První vize,astrální cestování
Den 6-8 – fáze 5 – MeO–DMT - Pomalu se otevírá vnitřní zrak, zvyšuje telepatie,intuice
Den 9-12 – fáze DMT - Vize zesilují, otevírá se vnímání alternativních světů a paralelních realit. Někteří mluví o ultrafialovém a infračerveném vidění v tomto stavu. Pokles potřeby spánku – spánek přichází jako jóga, čili meditace se zachováním neustálého vědomí.
A nyní se dostáváme k otázce, která se tak, jako tak týká nás všech, absolutně nikoho to nepřeskočí, ani toho, kdo leží na gauči a sleduje televizi. Mayové celkem nedávno představili autentický obsah znalostí svých předků o předpovědi roku 2012. Jsou velmi rozzlobení nad šířením apokalyptických vizí o konci světa. Zdůrazňují, že jejich proroctví mluví pouze o TRANSFORMACI, ne o žádném konci. Ale k věci. 21.12.2012 (což potvrzují i vědci NASA) dojde k zarovnání osy s osou Centra naší Galaxie. Mayové tvrdí, že dojde k mimořádně silnému proudu nabitých částic, které mocně zdestabilizují chování našeho Slunce. Mayové tvrdí, že v důsledku těchto změn dojde k přepólovaní Země. Apropo magnetické póly již změnily svou pozici. Proto zvířata, která se řídí smyslem elektromagnetické geolokace se začali hrnout ke břehům – podle jejich pocitů by tam měl být oceán – to platí pro velryby i ptáky a všechna zvířata pohybující se pravidelně na dlouhé vzdálenosti. Na základě sopečné lávy na Havaji bylo zjištěno, že magnetické póly se mění po celou dobu a to po desítky tisíc až miliony let mění svůj směr, až dojde k přepólování. Průměrná doba mezi přepólováním vychází okolo 250 000 let, naposledy tomu došlo asi před 780 000 lety.
Není obecně známá teorie popisující přepólování.
Mayové říkají – naši předkové to již zažili.Oni tvrdí že fenomén přepólování Země přináší vždy několik dní tmy. A pokud se ukáže, že je to pravda – čeká povinně „temný pokoj“ celé lidstvo. To znamená, že u všech lidí nastane šilinková iniciace, protože, když je šišinka ve tmě , začne produkovat velké množství DMT – nic už nezůstane tak, jak bylo. Potom, jak svět opět uvidí Slunce – se v nás změní celé vnímání reality. A co nás čeká na druhé straně šišinky? Nevím, ale přeji nám, aby … Králík, kterého budeme následovat na druhou stranu reality… byl opravdu k popukání… : )))
*
Autor – Monika Burzyńska
úterý 27. března 2012
O pobytu ve tmě jen toto:
Tma je kouzelné zrcalo,
v kterém neschováš jediný kousek sebe.
Tma je otevřený denník,
můžeš v něm číst svou minulost.
Tma je nejjasnějši světlo,
které ti ukáže kudy tvoje cesta vede.
Teprve ve tmě uvidiš věci, které jsi neviděl.
Teprve ve tmě si vážíš slov, které jsi neslyšel.
Teprve ve tmě jsi osvobozen od spleti mylných obrazu.
Tma ti řekne, jak si vážit sama sebe,
tma ti řekne, jak poslouchat své srdce,
tma ti řekne, jak vidět na zemi nebe.
Poustevnice Hanka
Tma je kouzelné zrcalo,
v kterém neschováš jediný kousek sebe.
Tma je otevřený denník,
můžeš v něm číst svou minulost.
Tma je nejjasnějši světlo,
které ti ukáže kudy tvoje cesta vede.
Teprve ve tmě uvidiš věci, které jsi neviděl.
Teprve ve tmě si vážíš slov, které jsi neslyšel.
Teprve ve tmě jsi osvobozen od spleti mylných obrazu.
Tma ti řekne, jak si vážit sama sebe,
tma ti řekne, jak poslouchat své srdce,
tma ti řekne, jak vidět na zemi nebe.
Poustevnice Hanka
pondělí 11. října 2010
Zkušenosti Martina ze tmy.
Ahoj :),
nie je to casom upravene, aj ked s odstupom casu, dopisal som iba jdenu vetu:
Stretol som sa s Honzom a kratko na to som isiel do tmy. Zalist si. Do bezpecia ci nebezpecia svojej mysle. Tma bolo po par sekundach posledne co som uvidel ako som zhasol svetlo v poustevni. Prve okamziky myslienky len bludili a neschopne sa o nic vizualne zachytit aj odchadzali. Potom som sa zacal snazit nieco robit. Snahu vnimam ako virus, destruktivny sposob konania. Naprogramovany stale nieco robit, niekam ist, ako keby bola vobec nejaka cesta a ciel a obmedzene mnozstvo casu. Chvilku mantry, chvilkami koncentracie az som nakoniec zaspal.
Nejaky cas po zobudeni moj mozog tak ako bol nastaveny a programy v nom zacali kolabovat a dostaval som dost neprijemne pocity z toho, ze som nebol schopny urcit kolko je hodin ci je tma ci svetlo. S Honzom som bol dohodnuty na druhu hodinu kazdy den, no neschopnost vediet aky je cas a stracal som iluziu istoty. Krasne na tom je, ze ci som bol pozitivne alebo negativne naladeny zalezalo len na mne. Mal som tam vsetko co som potreboval. Seba sameho a mohol som zacat skumat. Krasny pocit, ked sa naozaj nie je na co vyhovorit a vsetko co sa dialo sa dialo len v priestore mysle. Ako keby som jej nastavil zrkadlo a dokazal som vnimat co je dobre a co je negativne, alebo dobre zle, ci konstruktivne destruktivne. Ked vsetko plynulo, alebo nabehol nefunkcny program a mechanizmy skripali a mysel akoby sa zastavila. Myslienky prichadzali a odchadzali, pocity boli zrazu oddelene a dali sa po case zachytavat omnoho skor ako sa dokazali naplno manifestovat. Drahy v mozgu vdaka kompulzivite tak zabehane a vyjazdene no v tme tie nefunkcne sa zacali odpajat. Koncentroval som sa na prazdnu mysel kolko sa dalo a niekedy som zase nehal bezat mozog tak ako bol naprogramovany a bolo tam zrkadlo co je fajn a kedy to skripe a neplynie. Chcel som snivat vedome co sa aj darilo no stale som potreboval aj spanok nevedomy a jedlo.
Post som nikdy neskusal a po dni a pol bez jedla to bolo privela neprijemnych impulzov az neistota a prestaval som chapat co sa deje a co z kade prameni a radsej, zo strachu, ze to nezvladnem som sa najedol.
Pametam si ako som sa treti den smial, ked som si daval tricko cez oci, ze ja chcem spat a stale som mal zapnute rozptyelne svetlo, ktore svietilo ci som mal oci zavrete alebo otvorene. Tma bolo naozaj posledne co som tam videl. Bol to len priestor pre to co sa mohlo odohravat.
Fakt je, ze po nejakom case v temnote som pochopil, ze predstavy a koncepty tam nehraju rolu. Vsetko co sa dialo sa dialo tam a vnimanie reality bolo ine, bolo to velmi osobne intimne a bez obalu. Ako keby sa tam ocakavania nemali kde realizovat. Bol som tam sam a pre seba. Mal som vsetko co som mohol potrebovat a nekonecny priestor kde sa to mohlo diat.
S odstupom casu mozem povedat, ze to bol pre mna asi najsilnejsi uceleny nepretrzity zazitok a doteraz z neho cerpam.
nie je to casom upravene, aj ked s odstupom casu, dopisal som iba jdenu vetu:
Stretol som sa s Honzom a kratko na to som isiel do tmy. Zalist si. Do bezpecia ci nebezpecia svojej mysle. Tma bolo po par sekundach posledne co som uvidel ako som zhasol svetlo v poustevni. Prve okamziky myslienky len bludili a neschopne sa o nic vizualne zachytit aj odchadzali. Potom som sa zacal snazit nieco robit. Snahu vnimam ako virus, destruktivny sposob konania. Naprogramovany stale nieco robit, niekam ist, ako keby bola vobec nejaka cesta a ciel a obmedzene mnozstvo casu. Chvilku mantry, chvilkami koncentracie az som nakoniec zaspal.
Nejaky cas po zobudeni moj mozog tak ako bol nastaveny a programy v nom zacali kolabovat a dostaval som dost neprijemne pocity z toho, ze som nebol schopny urcit kolko je hodin ci je tma ci svetlo. S Honzom som bol dohodnuty na druhu hodinu kazdy den, no neschopnost vediet aky je cas a stracal som iluziu istoty. Krasne na tom je, ze ci som bol pozitivne alebo negativne naladeny zalezalo len na mne. Mal som tam vsetko co som potreboval. Seba sameho a mohol som zacat skumat. Krasny pocit, ked sa naozaj nie je na co vyhovorit a vsetko co sa dialo sa dialo len v priestore mysle. Ako keby som jej nastavil zrkadlo a dokazal som vnimat co je dobre a co je negativne, alebo dobre zle, ci konstruktivne destruktivne. Ked vsetko plynulo, alebo nabehol nefunkcny program a mechanizmy skripali a mysel akoby sa zastavila. Myslienky prichadzali a odchadzali, pocity boli zrazu oddelene a dali sa po case zachytavat omnoho skor ako sa dokazali naplno manifestovat. Drahy v mozgu vdaka kompulzivite tak zabehane a vyjazdene no v tme tie nefunkcne sa zacali odpajat. Koncentroval som sa na prazdnu mysel kolko sa dalo a niekedy som zase nehal bezat mozog tak ako bol naprogramovany a bolo tam zrkadlo co je fajn a kedy to skripe a neplynie. Chcel som snivat vedome co sa aj darilo no stale som potreboval aj spanok nevedomy a jedlo.
Post som nikdy neskusal a po dni a pol bez jedla to bolo privela neprijemnych impulzov az neistota a prestaval som chapat co sa deje a co z kade prameni a radsej, zo strachu, ze to nezvladnem som sa najedol.
Pametam si ako som sa treti den smial, ked som si daval tricko cez oci, ze ja chcem spat a stale som mal zapnute rozptyelne svetlo, ktore svietilo ci som mal oci zavrete alebo otvorene. Tma bolo naozaj posledne co som tam videl. Bol to len priestor pre to co sa mohlo odohravat.
Fakt je, ze po nejakom case v temnote som pochopil, ze predstavy a koncepty tam nehraju rolu. Vsetko co sa dialo sa dialo tam a vnimanie reality bolo ine, bolo to velmi osobne intimne a bez obalu. Ako keby sa tam ocakavania nemali kde realizovat. Bol som tam sam a pre seba. Mal som vsetko co som mohol potrebovat a nekonecny priestor kde sa to mohlo diat.
S odstupom casu mozem povedat, ze to bol pre mna asi najsilnejsi uceleny nepretrzity zazitok a doteraz z neho cerpam.
středa 31. března 2010
Vashanti
Ráda bych napsala taky pár postřehů z mého pobytu ve tmě. Letos jsem byla ve tmě jen dva dny. Dva dny ticha, klidu, míru a přijetí.Žádné emoce. Chtěla jsem najít odpověď na jednu otázku a tu jsem dostala, tak jsem pobyt ukončila. Před více jak rokem jsem zkusila týdenní pobyt, při kterém jsem se učila být sama se sebou. Jen já a tma. ,Překonala jsem počáteční strach z nudy a učila se "čučet" do tmy a jen tak být. Přišlo pár zvláštních silných zážitků, které se slovy těžko popisují, které s odstupem času pozbyly na důležitosti. Mnohem důležitější je, že jsem poznala sama sebe. Za ten týden jsem se se sebou celkem sžila. Zjistila jsem, že já nejsem ta mysl, která mě často svírá svými představami a domněnkami, ale že jsem ta tančící úžasná bytost uvnitř. A co víc, dokážu už naslouchat sama sobě, žít v pravdě, dokážu rozlišit, co cítím a co chce má mysl. Mám odvahu jít za svými sny, říkat a dělat co cítím, vyjadřovat své city beze strachu z odmítnutí a nenechám sebou manipulovat ani mou myslí ani nikým z mého okolí. Ještě občas padám do svých starých prográmků, ale už vím, jak z toho ven. A stále se to zlepšuje a vyvíjí. Jsem za to moc ráda.
S láskou Vashanti.
Paprsek ze tmy
Láska je krásná píseň Boží,
je křehká jako květina,
je dar co Bůh do našich srdcí vložil,
s její vůní vše končí i začíná.
Zapírat ji by byl velký hřích,
přítomnost její vždy něco prozradí,
letmý dotyk co něžně zajiskří,
či úsměv očí co pohladí.
Kolem radostná energie dýchá,
bytí prosvětlí zvláštní jas,
vše řečeno je i prostřednictvím ticha,
či motýlků někde uvniř nás.
A když dva tóny splynou v akord souznění,
to zaplaví tě vlna vděčnosti,
a náruč Boží lásky Tě odmění
otiskem na duši...ve věčnosti
S láskou Vashanti.
Paprsek ze tmy
Láska je krásná píseň Boží,
je křehká jako květina,
je dar co Bůh do našich srdcí vložil,
s její vůní vše končí i začíná.
Zapírat ji by byl velký hřích,
přítomnost její vždy něco prozradí,
letmý dotyk co něžně zajiskří,
či úsměv očí co pohladí.
Kolem radostná energie dýchá,
bytí prosvětlí zvláštní jas,
vše řečeno je i prostřednictvím ticha,
či motýlků někde uvniř nás.
A když dva tóny splynou v akord souznění,
to zaplaví tě vlna vděčnosti,
a náruč Boží lásky Tě odmění
otiskem na duši...ve věčnosti
pondělí 22. března 2010
8 dní v poustevně
Pobyt v poustevně ve tmě od 10. - 18. března 2010 / mantra anusthána/.
/ v době 2. hlavní koupele 15. března na Kumbhamele v Indii/
Stručný souhrn:
Sny ještě často pokračují po probuzení i s otevřenýma očima, pak to pomalu odezní.
Po dvou dnech ve tmě jsem začal v místnosti vidět světlo vystupovalo jako za mnou. Na stěnách se tvořily reliefy, vše to pokračovalo i se zavřenýma očima, takže to vlastně vše vznikalo v hlavě, bez vnějšího světla.
Měl jsem pocit, že i dominantní aktivita mozkových hemisfér se střídá po 24 minutách jako tattvy.
Projevovalo se to tak, že reliéfy na stěnách vidělo vždy víc jen jedno oko.
Asi pátý den, jsem měl pocit, že jsem přestal vidět. Vznikla úplně totální tma a trochu jsem se cítil jako v prostoru. Při přecházení jsem musel více dávat pozor na stabilitu. Jinak je dobré se vždy přidržovat ještě rukou, to platí obecně, snadno jsem ztrácel orientaci.
Některé dny jsem velmi intenzivně mantroval /až 4000x denně/, ale jen když to přicházelo zevnitř. Jinak denní standard byl 6 mal. Zpíval jsem často bídžamantry čaker.
Ke konci pobytu jsem udělal i náročné ásány, o které jsem se na začátku ani nepokoušel.
Vracely se mi příhody i z ranného dětství a byly zcela živě přítomné. Můžeme to využít ke zpětnému pročištění událostí z minulosti.
Je dobré mít po ruce něco na psaní, protože přichází různé nápady a úvahy a pokud si je člověk zapíše, tak se mu to v myšlenkách již nevrací. Většinou je to i k přečtení, jen je třeba si v zapisování udělat systém, např popsanému listu se ohne roh,
Jedl jsem 1x denně ve 14 hodin na žlutou tattvu- vzniklo to spontáně během dvou dní. Ještě jsem měl jablka k dispozici kdykoliv.
Po jídle joganidra asi půl hodinky.
Jinak celý den otevřený čemukoliv.
Ráno balónek/miniklystýr s urinou/ a néti.
Pak většinou Šiva áratí a večer Áratí, modlitby o samotě a ve tmě jsou mnohem živější.
Dopoledne krija. Vyvinula se postupně až do světla. Vlny energie až do hlavy, pak velké světlo a ticho, byl jsem vždy totálně spocený. Nejsilnější to bylo právě v době 2. koupele na Ganze/15.3./
Zpočátku jsem dělal své denní minimum, co se jógových technik týče. Ale postupně vznikala zevnitř potřeba přídávat a samo si to říkalo co.
U každého probíhá pobyt individuelně a většinou se doporučuje nedělat nic, jen pozorovat.
Před odchodem z poustevny jsem rosvítil doutnavku-malé světlo, přesto se mi ze začátku točila hlava. Pak jsem postupně přidával na intenzitě. Venku vše bylo mnohem barevnější a proces ještě dobíhá několik dní po opuštění poustevny. Je to zážitek a změna na celý život.
J. H. 22.března 2010
/ v době 2. hlavní koupele 15. března na Kumbhamele v Indii/
Stručný souhrn:
Sny ještě často pokračují po probuzení i s otevřenýma očima, pak to pomalu odezní.
Po dvou dnech ve tmě jsem začal v místnosti vidět světlo vystupovalo jako za mnou. Na stěnách se tvořily reliefy, vše to pokračovalo i se zavřenýma očima, takže to vlastně vše vznikalo v hlavě, bez vnějšího světla.
Měl jsem pocit, že i dominantní aktivita mozkových hemisfér se střídá po 24 minutách jako tattvy.
Projevovalo se to tak, že reliéfy na stěnách vidělo vždy víc jen jedno oko.
Asi pátý den, jsem měl pocit, že jsem přestal vidět. Vznikla úplně totální tma a trochu jsem se cítil jako v prostoru. Při přecházení jsem musel více dávat pozor na stabilitu. Jinak je dobré se vždy přidržovat ještě rukou, to platí obecně, snadno jsem ztrácel orientaci.
Některé dny jsem velmi intenzivně mantroval /až 4000x denně/, ale jen když to přicházelo zevnitř. Jinak denní standard byl 6 mal. Zpíval jsem často bídžamantry čaker.
Ke konci pobytu jsem udělal i náročné ásány, o které jsem se na začátku ani nepokoušel.
Vracely se mi příhody i z ranného dětství a byly zcela živě přítomné. Můžeme to využít ke zpětnému pročištění událostí z minulosti.
Je dobré mít po ruce něco na psaní, protože přichází různé nápady a úvahy a pokud si je člověk zapíše, tak se mu to v myšlenkách již nevrací. Většinou je to i k přečtení, jen je třeba si v zapisování udělat systém, např popsanému listu se ohne roh,
Jedl jsem 1x denně ve 14 hodin na žlutou tattvu- vzniklo to spontáně během dvou dní. Ještě jsem měl jablka k dispozici kdykoliv.
Po jídle joganidra asi půl hodinky.
Jinak celý den otevřený čemukoliv.
Ráno balónek/miniklystýr s urinou/ a néti.
Pak většinou Šiva áratí a večer Áratí, modlitby o samotě a ve tmě jsou mnohem živější.
Dopoledne krija. Vyvinula se postupně až do světla. Vlny energie až do hlavy, pak velké světlo a ticho, byl jsem vždy totálně spocený. Nejsilnější to bylo právě v době 2. koupele na Ganze/15.3./
Zpočátku jsem dělal své denní minimum, co se jógových technik týče. Ale postupně vznikala zevnitř potřeba přídávat a samo si to říkalo co.
U každého probíhá pobyt individuelně a většinou se doporučuje nedělat nic, jen pozorovat.
Před odchodem z poustevny jsem rosvítil doutnavku-malé světlo, přesto se mi ze začátku točila hlava. Pak jsem postupně přidával na intenzitě. Venku vše bylo mnohem barevnější a proces ještě dobíhá několik dní po opuštění poustevny. Je to zážitek a změna na celý život.
J. H. 22.března 2010
středa 3. února 2010
Pobyt ve tmě
Nyní s odstupem asi jednoho měsíce mohu říct, že mi pobyt ve tmě dal velkou dávku optimismu, vnitřní radosti a postoj sebe úcty k božství uvnitř nás. Pochopil jsem jak málo lásky ze sebe vyzařuji, ale zároveň jsem získal touhu a sílu ji v sobě živit. Vnímám aspiraci po tichu hlubiny a po Bohu za ní. Jogín isidore alias Radek.
pondělí 28. prosince 2009
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)